Bratři Štochlové i Pilíkové již první ligu okusili, u Wágnerů se čeká ještě na Martina. "Zatím hraje naší v rezervě, ale určitě se šance dočká," říká jeho dvojče, příbramský útočník Tomáš Wágner. "Prošli jsme spolu všemi mládežnickými týmy. Až v béčku jsme se rozdělili," vysvětluje rodinnou vazbu.
Podobně to je i Štochlů, kde obránce ligového týmu Jakub nastoupil v nejvyšší soutěži jen o jediný zápas dříve než mladší brácha Matěj. "I když jsem o dva roky starší, tak jsme hráli v týmu vždycky spolu. Matěj byl vyspělejší. Dokonce i do A týmu ho povolali dřív, ale na ligu čekal o týden déle," směje se střelec jedné ligové branky.
"Mezi střelce se ovšem zapsal Matěj dřív. Trefil se v zápase s Budějovicemi. Já jim dal taky gól, ale až o půl roku později," přiznává, že tenhle triumf patří bratrovi.
U Pilíků je situace odlišná. V rodném listě je dělí téměř čtyři roky a jejich ligovou premiéru v Příbrami dokonce o rok více. "Brácha Tomáš už je v Baníku Ostrava. V kabině áčka jsme se potkávali jen půl roku," vysvětluje mladší z bratrů Pavel, který do ligy naskočil před třemi týdny.
A jak na rodinné vazby v kabině reagují spoluhráči? "Občas si něco vyslechneme, to je jasné," přiznává Jakub Štochl a dodává: "Nejvíce asi dostávám od kluků za to, že se před nimi mladšího bráchy zastávám." Při trénincích ale nikdo nezná bratra, a to doslova. "Většinou hrajeme proti sobě a nic si nedarujeme," říká přesvědčivě Jakub Štochl.
