Já bůh. Já Diego. Peklo a ráj fotbalové superstar Maradony

Je to něco málo přes šest let, kdy ho starší dcera Dalma našla totálně zfetovaného. Diego Maradona se po další dávce kokainu válel na posteli, funěl, byl škaredý, zarostlý a tlustý jaku čuně.

Vážil přes 120 kilo. Tenkrát už si v argentinských novinách spěšně chystali nekrology, protože božský Diego klepal na brány pekla. Naštěstí nikdo neotevřel.

Před dvěma týdny Diego Armando Maradona zamával Buenos Aires. Hrdý, sebevědomý a bez sebemenších pochyb. "Až se vrátím, přivezu pohár," prohlásil, než nasedl do letadla směr Jižní Afrika. Jako hráč to dokázal a v roce 1986 vyhrál mistrovství světa. Zvládne to i jako trenér?

Argentina na něj spoléhá. Než autobus s nažhaveným národním týmem vyjel z tréninkového kempu na letiště, policie raději uzavřela dálnici, aby fanoušci v troubících autech nezpůsobili kolaps. Stejně ho způsobili, jen bez aut. Houfně přebíhali pole u dálnice, přeskakovali svodidla a div nepadali rovnou pod kola autobusu. To všechno kvůli němu!

Vousatý Maradona s mohutným zlatým křížem na krku mával za tmavým oknem a řidič musel prudce brzdit, aby ty blázny nepřejel.

jsem nicolas, ne diego

Když mu bylo jedenáct, vyrazil z Vysokého Mýta za fotbalovým snem do Monaka. Uteklo pět let a Nicolas Šumský hraje v Buenos Aires za juniorku klubu, ve kterém jako teenager zářil Diego Maradona.

Dokonce v Argentinos Juniors nosíte Maradonovo číslo 10. Jaká je to pro vás výzva?
Nehodlám překročit Diega, on je tu bůh. Víte, já jsem odmalička miloval desítku, bral jsem to číslo za své a teprve tady v Argentině jsem zjistil, že s ním zářil Maradona. Jsem už prostě jiná generace, navíc Evropan, takže žeru spíš Cristiana Ronalda.

Jenže na Maradonův stín narazíte na každém kroku. Srovnávají vás s ním fanoušci hodně?
Oni si na to potrpí. Když jsem přicházel do Juniors, tak jsem kolem sebe občas slyšel: Diego se vrací. Ale já jsem jenom kluk z daleké malé země, který jde za svým snem. Já jsem Nicolas, ne Diego.

No dobře, ale srovnání se nevyhnete. Stejný klub, desítka na zádech, podobná role na hřišti... Ano, taky jsem número diez nebo, jak tu říkají, enganche čili volný hráč ve středu zálohy, který řídí hru... Ale jinak mě přece nikdo nemůže srovnávat s Diegem, on je úplně jiná třída.

Sám Maradona vám prý doporučoval, ať zkusíte štěstí v jeho Argentinos Juniors. Jaké to bylo setkání?
Krátké a velice intenzivní. Z něj vyzařuje cosi nadpřirozeného, jako by k vám z jiného světa sestoupil sám Dios. Vlastně bůh, omlouvám se, občas zapomínám slovíčka. Diego má temný hlas a působí ohromně sebevědomě. Po rozhovoru s ním jsem věděl, že do Juniors půjdu. Dřív jsem hrál za River Plate, což je v Argentině ten největší klub, ve kterém se neodpouštějí chyby. Juniors je menší rodinný klubík, kde mám z každého tréninku radost. I když...

I když?
I když je to dřina. Na jedno místo se tlačí pět kluků, kteří si myslí, že jednou budou nejlepší na světě. Já jako cizinec navíc musím být čtyřikrát lepší než místní. Když se vám v týdnu nepovedou tréninky, klidně vás pak trenér nevezme ani mezi náhradníky. S nikým se tu nemazlí. Ale co, já nemám rád, když je život snadný, tak se peru. Jen tak se zlepším.

Je vám šestnáct, to už Maradona hrával argentinskou ligu. Kdy se dočkáte vy?
Snad za rok. Vím, že můj čas přijde, jen si musím počkat. Diego byl fotbalové božstvo, já ne, i když mám podobné cíle jako on.

Maradona odletěl do Jižní Afriky, aby pro Argentinu znovu vyhrál mistrovství světa. Povede se mu to?
Překvapilo by mě, kdyby ne. Argentina má nejlepší tým na turnaji.

"Fotbal prožívají Argentinci naprosto fanaticky. A na vrcholu toho fanatismu stojí Diego. On je kult, ke kterému se všichni modlí, od vysokoškoláků po bezdomovce. Argentina ho bezmezně miluje," říká Viktor Šumský, který rok a půl žije v Buenos Aires.

Jeho šestnáctiletý syn Nicolas hraje fotbal za místní klub Argentinos Juniors, tedy tam, kde božský Diego začínal. Aby to bylo ještě pikantnější, tak Čech Šumský nosí Maradonovo legendární číslo 10.

TIŠE, PROSÍM, MÍČE
SE DOTÝKÁ GÉNIUS

D10S! Zbytek světa nad těmi čtyřmi písmenky tápe, Argentinci okamžitě smekají klobouky a nábožně se křižují na hrudi. DIOS znamená ve španělštině bůh, D10S je bůh s desítkou na zádech - Maradona.

Odjakživa byl jiný: mimořádný, divný, charizmatický, protivný, úžasný, poťouchlý, srdečný, zlý, nadpřirozený, náladový, sobecký. Přes všechny jeho maléry a nadutost má jedině on právo, aby se s Brazilcem Pelém přetahoval o pozici nejlepšího fotbalisty historie.

Když stál na hřišti, ani si nemusel zavázat tkaničky, protože se míče dotýkaly nohy génia. Žádný jiný hráč neměl tak zásadní podíl při triumfu na mistrovství světa jako Maradona před čtyřiadvaceti lety v Mexiku. Pět gólů vstřelil (včetně skandální boží ruky a obdivuhodného slalomu přes půl hřiště ve čtvrtfinále proti Anglii), na pět gólů přihrál a jako kapitán mohl první políbit zlatou sošku pro vítěze. Totéž si chce prožít i letos 11. července po finále šampionátu v Jižní Africe.

Trenér, který má mizivé trenérské zkušenosti, je s přehledem nejsledovanější postavou turnaje. Maradona navíc přivezl fantastický tým s útočným uragánem a famózním Lionelem Messim, takže zájem o Diega se logicky ještě umocňuje.

CHCETE ROZHOVOR?
TAK PLAŤTE

Když jsme se koncem února rozhodli, že by červnový Magazín k mistrovství světa měl zahájit exkluzivní rozhovor s Maradonou, už bylo pozdě. Poučení propříště. Ještě jsme mohli rozhovor koupit od některého ze zahraničních novinářů, ale to by stálo fůru peněz. Diego a jeho suita si za exkluzivní hodinku účtují sto tisíc dolarů i víc.

Brazilská televize mu zaplatila 150 tisíc dolarů, a když se měl těsně před šampionátem objevit v televizním pořadu Living de Susana, řekl si o 400 tisíc dolarů. Dostal je. Když se s ním chtěly ukázat bohaté firmy na večírku, tak se cena za Diega šplhala k milionu. Samozřejmě v dolarech.

"Můžu to zkusit. Ale žádná sranda to nebude," napsal Viktor Šumský, který se díky synově kariéře poznal s lidmi z Maradonova okolí i s velkým Donem Diegem. Týdny běžely, Šumský se potkal s Diegovými vzdálenými přáteli, pak s Diegovým sekretářem, tiskovým mluvčím a levou rukou, která poupravila a proškrtala otázky, jež se nehodily. Pravá ruka dlouho neměla čas.

"Je to maso, ale zatím to nevzdávám," napsala před měsícem a půl česká spojka z Buenos Aires. Nejdřív se čekalo po přípravném zápase s Haiti, pak po zápase s Kanadou a každý zprostředkovatel za rozhovor něco žádal, přitom k Maradonovi bylo pořád daleko. "Je to šíleně exponovaná doba. Každý s ním chce mluvit, každý ho potřebuje. Po mistrovství se k němu dostanu určitě, protože bude klid, ale teď už to nevidím," zněla zpráva na začátku května.

Překvapivý zvrat nastal 27. května, dva dny před odletem do Jižní Afriky. Šumský s talentovaným synem, kterému sám Maradona doporučoval přestup do Argentinos Juniors, dostali pozvání do sídla národního týmu.

Stačilo otevřít poslední dveře a usednout do kožených křesílek. Do neformálně formálního rozhovoru pro MF DNES zbývalo pět minut. Vtom však kolem proběhl dopálený Maradona: "Dneska ani omylem!"

Náladového trenéra vykolejila alergická reakce devíti hráčů na povinné očkování, takže z rozhovoru nebylo nic. Konec nadějí, o den později už fanoušci skákali pod kola autobusu, který vezl Maradonu a spol. na letiště.

BŮH ROZUMU = KRISTUS.
BŮH SRDCE = DIEGO

Argentinec odjakživa patřil mezi sportovní zázraky, jinak by o něm přece Emir Kosturica nenatočil dokumentární film a Manu Chao by mu těžko broukal do ucha oslavnou píseň. Ve městě Rosário dokonce před pár lety vznikla Maradonova církev, která razí heslo: "Máme boha rozumu, což je Kristus. Pak máme boha srdce, a to je Diego."

Vyrůstal ve špinavém Lanúsu na předměstí Buenos Aires, kde nad ním nezřídka poletovaly kulky, když se střetly pouliční gangy. Diega však zajímal jen míč. Chtěl dobýt svět, o tom snil odmalička. Premiéru v argentinské lize si odbyl deset dní před šestnáctými narozeninami, hned o pár měsíců později si poprvé zahrál za dospělou reprezentaci.

Argentinský trenér Diego Maradona (druhý zprava) a jeho svěřenci během tréninku v Pretorii.

Fanoušky okouzlovaly jeho kličky, dynamika, klamání tělem, kopací technika a úžasné vedení míče, který mu zůstával jakoby přilepený u levé nohy. A těch gólů, kolik černovlasý ďábel nastřílel!

Když v červnu 1982 přestupoval do Barcelony, stál pět milionů liber, což byl tehdy světový rekord. Později dovedl Neapol ke dvěma italským titulům i k triumfu v Poháru UEFA, jenže jeho život začala ničit sláva a kokain. Z mistrovství světa 1994 ho vyřadil pozitivní test na efedrin. Maradona dopoval.

Ve čtyřiatřiceti se fenomenální driblér nezadržitelně řítil do propasti. Maradonův život ovládal kokain. Božský Diego se válel v deliriu, vyráběl průšvihy a tloustl. Vyrostl mu pupek tak, že přes něj nemohl vidět na tkaničky, které si stejně nezavazoval.

"Že střílím vzduchovkou po fanoušcích? No a! Copak nevíte, kdo já jsem? Osobní přítel Fidela Castra, pan Nesmrtelný, jsem přece D10S."

V roce 2000 se předávkoval na dovolené v Uruguayi. Tehdy se nekrology psaly poprvé, protože lékaři zjistili, že Maradonovo srdce nepracuje ani na 40 procent. Několikrát se marně léčil ze závislosti. Teprve milované dcery ho přesvědčily, aby se přestal zabíjet.

"Když fetuješ, ztrácíš rodinu, kamarády a pojem o čase. Cítíš se jako superman a vnímáš jen to, že je kolem tebe ráj. Žiješ ve lži a umíráš," vyprávěl před časem ve svém pořadu Noc s desítkou, který patřil v Argentině mezi nejsledovanější televizní programy.

ZE SMRTELNÉ POSTELE
NA MISTROVSTVÍ SVĚTA

Na jaře 2004 už ležel na smrtelné posteli. Před klinikou, kde byl napojen na přístroje, stály davy fanoušků, žmoulali v rukách růžence a modlili se za spásu boží. Pětiproudová magistrála Pueyrredón v Buenos Aires zkolabovala, protože skrze ni nebylo možné projet.

Diego přežil a změnil se. Konečně si odvykl kokainu, do žaludku si nechal voperovat bypass, takže zhubl na sedmdesát. Nepřestal kouřit a pít whisky, zůstal neurvalý k těm, co ho kritizují, ale Argentině se ulevilo. O svého syna už se nemusí tolik strachovat.

Všichni Argentinci vědí, že Maradona většinu životních kroků pokazil (je to hrubián, který fetoval, podváděl manželku a lhal), ovšem po jeho sebemenším úsměvu jsou mu hříchy odpuštěny.

ARGENTINŠTÍ BOHOVÉ Trenér Diego Maradona (vlevo) a útočník Lionel Messi během tréninku v Pretorii v Jižní Africe

Jak ho vlastně vnímá cizinec? Viktor Šumský si nechal týden na rozmyšlenou a pak napsal: "Kolikrát mi připadá, že Maradona vlastně ani neexistuje, že je to jen vymyšlená postava. U 99 procent lidí vím, kam je zařadit, u Diega ne. Nemůžu o něm říct, že je dobrý, nebo špatný, že je hloupý, nebo geniální. Ani o něm nemůžu říct, že je jen charizmatický. On je prostě D10S. V tom dobrém i špatném smyslu. Osobně mám hodně daleko k tomu, abych ho slepě obdivoval, ale na druhou stranu nikdy nezapomenu na naše první setkání. Z nikoho jsem neměl tak zvláštní pocit. On dalece přerůstá slovo charizmatický, takový vjem jsem ještě u nikoho neměl."

CHCI VYHŘÍVANÝ BIDET,
ZMRZLINU A POHÁR

Když na konci října 2008 převzal národní tým, neměl za sebou jediné seriózní trenérské angažmá. A podle toho to vypadalo. Rozklížené Argentině hrozilo, že na šampionát ani nepostoupí.

zlatý klub

Jen dvě legendy se pyšní triumfem na mistrovství světa v roli hráče i trenéra. Doplní je Diego?

Mario Zagalo
Brazilský profesor

Zakládající člen zlatého klubu býval parťákem krále Pelého. Na hřišti oslavil tituly v letech 1958 (tehdy ve finále skóroval) a 1962, při dalším slavném roce 1970 tým vedl jako trenér. Chlapík s libanonskými předky si ještě vylepšil bilanci v roce 1994, kdy dělal asistenta kouči Parreirovi.

Franz Beclenbauer
Německý císař
Elegantní libero se nejprve dočkalo stříbra (1966), pak bronzu (1970) a teprve na třetí pokus vyšlo zlato (1974). "Nic nemůže být víc než vyhrát doma v Mnichově," řekl německý vůdce. Ani jako trenér neslavil hned napoprvé: ve finále 1986 podlehl Argentině, které vládl Maradona.
Zlatý byl Beckenbauer až o čtyři roky později.

Tým hvězd kolem Messiho, Téveze, Higuaína, Veróna či Agüera se v jihoamerické kvalifikaci nebezpečně trápil a Maradonu štípala kritika: "Sabotuješ Messiho umění! Neumíš základy taktiky! Střídáš jako hňup! Vůbec nemáš žádnou vizi!"

Během osmnácti měsíců vystřídal v zápasech přes sto hráčů, což působilo dojmem, že se buď zbláznil, nebo experimentuje. "Měl jsem málo času, proto jsem zkoušel. Najít ideální sestavu přece není otázka dní," říká dnes.

Teď už mluví celkem klidně, ale jakmile Argentinci v posledním kvalifikačním utkání zachránili postup, tak zbrunátněl a hulákal na novináře. "Ču...., a teď mi ho vykuřte!"

Za vulgární chování schytal drsný trest od Mezinárodní fotbalové federace: musel zaplatit pokutu 25 tisíc švýcarských franků a dva měsíce nesměl vykonávat žádnou fotbalovou funkci.

"Jediného slova nelituju, jsou to ču...." To je celý on. Za všech okolností na sebe strhává pozornost. Když ho v březnu nepatrně pokousal pes v obličeji, dva týdny nevycházel z domu a nechal si narůst plnovous, aby zranění dodal grády. Během reprezentačního kempu přejel nohu kameramanovi a ještě na něj ze svého minicooperu ječel: "Co seš to za kreténa, že dáváš nohu tam, kde tě můžu přejet?"

V pretorijském hotelu, kde mužstvo během šampionátu bydlí, museli kvůli Maradonovi přestavět toaletu, protože Diego je zvyklý na vyhřívané bidety. Ke každému jídlu musí být na výběr čtrnáct druhů salátu a zmrzlina v kuchyni se nesmí zavírat ani v noci. Diego se přece nebude přizpůsobovat.

POBĚŽÍM NAHÝ, JO?

Není pochyb o tom, že Maradona je komediant, drzoun a neřízená střela. Taky je to úžasný motivátor a žijící legenda. Maradona je D10S a Argentina se k němu modlí. Když si jako hráč oblékl krásný modrobílý reprezentační dres, byl za něj ochotný padnout, porážky nesnášel. Nezměnil se, vítězný duch v něm doutná dál, však také těsně před odletem do Afriky vyhlásil: "Pokud přivezeme pohár, poběžím nahý kolem Obelisku."

Zavřete oči a představte si to šílenství, které by vypuklo, kdyby to dokázal. Téměř sedmdesátimetrový monument v centru Buenos Aires, všude kolem tisíce lidí a uprostřed toho všeho maličký, zarostlý a nahatý bůh. A proč by ne?

Dnes odpoledne Argentina do turnaje vstoupí zápasem proti Nigérii.