"Doufám, že to ještě nekončí," usmíval se Šmicer. Před sebou má světový šampionát.
|
Dítě štěstěny |
Vláďo, vy asi nemůžete popírat, že jste štístko.
Někdo tomu říká štěstí, někdo umění! Ale ne, vážně: když se podívám na kariéru, tak tam, kam jsem přišel, jsme hráli většinou o poháry. Vždy se nám povedly obrovské věci: v Lensu, v Liverpoolu i v nároďáku. Doufám, že to ještě nekončí.
Co vám tedy ještě zbývá? Gól ve finále mistrovství světa?
Kéž by! Kdybych dal na mistrovství jakýkoliv gól, byl bych spokojený. Ale teď jsem po postupu v euforii. Celá zeměkoule na tom turnaji je a my taky. Jsem nadšený, opravdu.
Proto držíte v ruce otevřené šampaňské?
Toho šampaňského jsme v kabině vystříkali hodně. Škoda, protože tohle je pěkná lahev, drahé víno, znám ho z Francie. Ale bohužel: kluky jsem nezadržel, tak jsem si aspoň jednu flašku schoval pro sebe. Tuhle nikomu nedám.
|
Šťastný muž Šmicer - v roce 1996 se Slavií mistr Česka. První titul klubu od roku 1949 a zároveň do této doby i poslední. - na Euru 1996 vstřelil ve skupině v závěru vyrovnávací gól Rusku na 3:3. Nebýt toho, Česko by vypadlo a nezískalo stříbro. - během turnaje si odskočil na svatbu do Prahy. - v roce 1999 získal titul ve Francii s Lens. Pak už klub titul nevyhrál. - V roce 2001 vyhrál s Liverpoolem Pohár UEFA. - v roce 2004 dává gól na třetím Euru po sobě. Byl to gól na 3:2 proti Nizozemsku, díky výhře si Češi zajistili postup ze skupiny a následně bronz. Dát aspoň gól na třech Eurech se povedlo už jen slavnému Němci Klinsmannovi. - v roce 2005 se stal jedním ze strůjců triumfu Liverpoolu v Lize mistrů. Jako náhradník se gólem podílel na obratu z 0:3, pak dal klíčovou penaltu. S Barošem první čeští držitelé cenné trofeje. - nyní postoupil s národním týmem na mistrovství světa. V baráži v Norsku dal vítězný gól. |
Na vás je vážně vidět, v jak velké jste euforii.
Kdy jindy bych v ní měl být? Vždyť já se dnes bál, aby to nebyl můj poslední zápas v reprezentaci. Neberu to drasticky, ale byl jsem strašně nervózní.
Skutečně?
Trošku to na nás na všechny dolehlo. My mohli v tom zápase pouze ztratit. Jak já byl nervózní! I když jsem vystřídal, bylo to na lavičce peklo. Příště trenérovi řeknu, ať mě tak brzy nestřídá.
Kdy jste byl takhle nervózní naposledy?
Už dlouho ne. Ani před finále Ligy mistrů. Tam jsem věděl, že budu náhradník. Dnes jsem věděl, že celá velká zodpovědnost leží na nás.
Ve finále Ligy mistrů jste se nakonec gólem podílel na senzačním obratu z 0:3. Co by se muselo na šampionátu stát, aby to tento gól přebilo?
To je strašně těžký. V Istanbulu jsme s Barym jako první Češi vyhráli Ligu mistrů. Zvítězili jsme, proto to bylo tak krásný. S reprezentací čím dál na šampionátu dojdeme, tím hezčí to bude. Mistrovství světa bude můj vrchol. Už se těším na los. Bude 5. prosince, jak jsem si zjistil...
Omyl! 9. prosince.
Tak jsem si to zjistil špatně! Ale těším se i tak. Základem je postup ze skupiny. To bude úspěch. Pak by záleželo, na koho narazíme dál. Už postupem na šampionát se mi splnil sen. Těch pohárů bylo hodně, ale nároďák, to nejsem já, Poborský nebo Nedvěd. To je celý národ.
Teď jste nadšený, ale vzpomínáte, jak jste před čtyřmi lety po neúspěšné baráži o předchozí šampionát zvažoval reprezentační konec?
Bylo to hodně těžké rozhodování. V kvalifikačním zápase s Dánskem jsem neproměnil nějaké šance a byl jsem vypískaný. Nebyl jsem tady nejoblíbenější fotbalista, ale já věřil, že mám na to, abych mužstvu pomohl. Teď jsem rád, že jsem to nevzdal.
Teď už vás lidé mají rádi, ne?
Já byl dnes nadšený. Bylo to krásný, strašně příjemný, když mi fanoušci tleskali. Těším se na ně do Německa: je to blízko, hráli jsme i pro ně. Vlastně kvůli tomu ten fotbal hrajete. Že vám lidi zatleskají a dají vám najevo, že vás mají rádi.
