Debata lidí z vedení italské fotbalové reprezentace mohla probíhat třeba nějak takhle: „Ten Éder ze Sampdorie Janov, to je docela dobrý útočník. Škoda, že není Ital. Ale počkat, nemá třeba italskou babičku? Aha, má! Dobře, tak ho bereme!“
Devět gólů v šestadvaceti ligových zápasech této sezony stačilo, aby po 28letém Brazilci zatoužil italský trenér Antonio Conte. Vyřizování formalit netrvalo dlouho a když kouč oznamoval nominaci na kvalifikační utkání s Bulharskem a přátelské utkání s Anglií, Éder nechyběl.
Italští „cizinci“Které naturalizované hráče kouč Conte povolal? Éder Citadin Martins Osmadvacetiletý rodák z Brazílie přišel do Itálie před devíti lety. Nastupoval za Empoli, Frosinone, Brescii a Cesenu, od roku 2012 je v Sampdorii Janov. Loni dal v lize 12 gólů, letos zatím devět. Z Itálie pocházejí jeho prarodiče. Franco Vázquez Šestadvacetiletý záložník pochází z argentinského Tanti, do Itálie přestoupil až v roce 2012, kdy posílil Palermo. První sezonu strávil na hostování ve španělském Vallecanu, pak se stal oporou sicilského klubu. V Itálii se narodila jeho matka. |
Narodil se přitom v brazilském Lauro Muller a do Itálie přišel až ve dvaceti letech jako posila Empoli. Jeho prarodiče však pocházejí z Apeninského poloostrova, a tak nebyl problém vyjednat mu italský pas. Stejně jako dalšímu nováčkovi v nominaci, záložníkovi Francovi Vázquezovi z Palerma. Ten pro změnu pochází z Argentiny, v Itálii se narodila jeho matka.
Lanaření hráčů narozených mimo Itálii ale má své kritiky. Vůbec se nelíbí třeba Robertu Mancinimu, trenérovi Interu Milán. „Za italský nároďák by měli hrát italští hráči. Ti, kteří se narodili jinde, i když mají třeba italské příbuzné, si to podle mě nezaslouží,“ prohlásil.
Conte však svůj výběr hájí. „Nejsem první ani poslední, kdo takové hráče povolal. Respektuju názory ostatních, ale neudělal jsem nic nového,“ reagoval na Manciniho kritiku.
A je třeba mu dát za pravdu v tom, že podobných případů bylo v minulosti plno. Už v šedesátých letech hráli za Itálii Omar Sivori, původem Argentinec, a Jose Altafini, rodák z Brazílie. Při vítězství na MS v roce 2006 zase patřil do základní sestavy Mauro Camoranesi, také on se narodil v Argentině.
„Můžu jmenovat ještě třeba Ledesmu, Palettu, Thiaga Mottu, Amauriho, Romula,“ našel Conte další příklady z nedávné minulosti. „Jen se podívejte na poslední mistrovství světa: 83 ze 736 hráčů bylo naturalizovaných! Tímhle směrem se prostě fotbal vyvíjí.“
V Itálii se však mluví o tom, jestli je nutné povolávat „cizího“ útočníka, který v Serii A zase až tak úplně nevyniká: s devíti góly se v tabulce střelců dělí o desáté místo.
Jenže Conte to opravdu nemá jednoduché. Balotelli nebo Immobile dávají ještě méně gólů a v domácí soutěži se prosazují hlavně hráči, na které se do budoucna sázet nedá: třináct gólů dal Toni z Verony, deset Di Natale z Udinese, oběma je už sedmatřicet let.
A tak Conte vysílá signál mladým, klidně i naturalizovaným Italům: „Rozhoduje výkonnost, za národní tým by měli hrát vždy ti nejlepší hráči. Jen z nich musím cítit, že opravdu chtějí nastupovat za Itálii: tak, jako to cítím u Édera a Vázqueze.“