Svou staronovou funkci bere ambiciózní kouč jako možnost dalšího sebevzdělání. „V určitém časovém období se můžete něčemu přiučit. Ale potom bych chtěl zase pracovat jako hlavní trenér,“ říká Vrzáček.
Jaká byla vaše první reakce, když jste byl jmenován asistentem nového trenéra A týmu Milana Bokši?
V každém případě mě to určitě potěšilo. Já jsem nikdy nezakrýval, že se chci k A týmu vrátit. Na druhou stranu jsem si dokázal ale představit, že budu dál pracovat u juniorky. Situace se však nějakým způsobem vyvinula a došlo se k tomuto závěru.
Čekal jste to?
Pokud mám být upřímný, tak trošičku ano. Byl jsem vnitřně přesvědčen, že bych mohl být osloven A trošku jsem s tím i kalkuloval. Ale nebylo to postaveno tak, že pokud nebudu u áčka, skončí svět. To ne. Spíš jsem si chtěl, kdybych zůstal u juniorky, vytvořit svůj realizační tým.
Jak jednání o vašem přeřazení do A mužstva probíhala? Vybral si vás za asistenta přímo pan Bokša, nebo to bylo přání vedení klubu?
To byste se musel zeptat pana Bokši. My jsme spolu mluvili v úterý, přišel za mnou na trénink. Ptal se mě na můj náhled na A tým, co bylo dobře, co špatně. Trošičku si mě testoval. Řekl jsem mu, že se musí zeptat jiných lidí, že se za čtvrt hodinky těžko poznáme. Poté mluvil s dalšími kandidáty. Ve čtvrtek jsme spolu seděli několik hodin s panem Tulisem (ředitel klubu - pozn. red.) a řešili jsme některé věci. A pak to takhle vyústilo. Kdo to rozhodl nevím.
Je pro vás zajímavější být asistentem u A týmu, nebo hlavním koučem rezervy?
To je dobrá otázka, já jsem se nad ní hrozně dlouho zamýšlel. Určitě bych nedokázal třeba tři roky v jednom kuse dělat asistenta. I kdyby to byla první liga. V určitém časovém období, ideální je myslím si takový rok, se od každého trenéra můžete něčemu přiučit, získat zkušenosti. Ale potom bych chtěl zase pracovat jako hlavní trenér.
Proč?
Já se snažím jít svojí cestou. Neříkám, že vždy dobrou. Ale určitě založenou na odbornostech a na zkušenostech jiných klubů, i ze zahraničí. I můj tréninkový proces je směřován trošičku jinak. Proto jsem rád, že se daří generaci jako je Štohanzl, Peška, Kopic, se kterou jsem šel v podstatě od dorostu. Teď si ale nechci dělat nějaké zásluhy, na jejich úspěchu se určitě podílelo víc lidí.
V souvislosti s vaším jménem se v jednu chvíli spekulovalo o tom, že byste A tým vedl jako hlavní kouč. Měl byste do toho chuť?
Chuť mám vždycky. Člověk ale musí být realista. Pokud se má tento klub pokusit o okamžitý návrat do ligy, což je v tuto chvíli priorita, určitě musel přijít někdo zkušený. A pan Bokša zkušený trenér je. Pokud by se ale připravoval koncepčně tým s výhledem na dva, tři roky, hlavním trenérem mohl být někdo jiný.
Sledujete právě probíhající mistrovství světa?
Poctivě, viděl jsem snad osmdesát procent všech přenosů. I když třeba dělám něco na zahradě, každých deset minut odskakuji k televizi a dívám se.
Jakým pohledem se na šampionát díváte?
Pouze jako fanoušek, nebo jako trenér i pracovně? Jak kdy, většinou ale odborným pohledem. Zbývám se analýzami, takže při tom pracuji. Je pravda, že si u toho moc neodpočinu. Proto někdy zajdu do místní hospůdky, dám si pivo a trošku se odreaguji. Protože jinak bych se z toho musel zbláznit.
Jak takové analýzy televizních utkání vypadají?
Okamžitě si kreslím situace, které z dané situace vyplývají a samozřejmě se to potom snažím přenášet i do tréninkového procesu. Tady mám třeba něco z Poháru UEFA, nebo z mistrovství Evropy v Portugalsku (ukazuje nákresy, které má v ten moment u sebe).
Vypadá to zajímavě...
Navíc mě to hrozně baví. Dokážu po večerech sedět, kreslit a připravovat herní věci. Do hry se to ale podaří přenést až za půl roku. Přesto si určitě dělám poznámky a sleduji zápasy i jinýma očima. Připravuji se. Teď na podzim, když to všechno dobře dopadne, chci odjet na stáž do Interu Milán.
Kdy by to mělo být?
Někdy v listopadu, po podzimní části sezony. Mám tam nějaké kontakty, tak bych byl rád, kdyby to vyšlo. Chtěl jsem jít do AC, protože jsem vázán přátelstvím s Markem Jankulovským. Zvažoval jsem to už letos na jaře. Jenže Marek tehdy nebyl zdravotně úplně v pořádku.
Pobyt v Miláně však nebude vaší první stáží v Itálii, že?
Ne. Je to dva, tři roky, kdy jsem byl u Marka v Udine. Ale je třeba zase někam vyjet, podívat se a nabýt nových zkušeností. Měl jsem připravenou i stáž v FC Janov, který se probojoval zpátky do Série A. Jenže po korupční aféře to dopadlo tak, že ho přeřadili až do Série C.
Udine, Milan, Janov, to jsou všechno italská mužstva. Dá se říct, že vám italský fotbal vyhovuje?
Je mi blízký v mnoha směrech. Italský tréninkový proces je totiž na jiné bázi, než jsem měl možnost sledovat v Německu. Ale přemýšlím i o Anglii. I tam mám nějaké možnosti. Jenže je to všechno obrovský problém. Ani ne tak finančně, ale hlavně časově. Ale jak říkam, letos už bych rád někam jel.
