Island na evropském šampionátu? Ještě před pár lety by to mnozí považovali za dílo náhody. Dnes to ovšem žádná náhoda není. Islanďané měli už před dvěma lety nakročeno na mistrovství světa, ale na cestě do Brazílie je v baráži zastavilo Chorvatsko.
Konec ostrovním ambicím to však nebyl.
Země s 330 tisíci obyvatel uspěla v kvalifikační skupině o Euro 2016. Ve společnosti Česka, Nizozemska a Turecka obsadila druhé místo, když si tým zajistil „víza“ do Francie už dvě kola před kvalifikačním epilogem.
Všechno začalo před 13 lety
Na Islandu mají jasno – postup do Francie je výsledkem nemalých investic do fotbalu, který nyní v zemi ohrožuje házenou jako sport číslo jedna. Začalo to v roce 2002, kdy bylo na Islandu vybudováno sedm halových hřišť, aby se mohl hrát fotbal po celý rok. Kromě toho spatřlo světlo světa dvaadvacet hřišť pod širým nebem a, považte, 111 menších. Nikoli ovšem házenkářských.
„Před patnácti lety se fotbal na Islandu nemohl hrát po celý rok. Přes zimu jsem tak hrál házenou a basketbal, fotbal byl letním sportem,“ vzpomněl Arnar Bill Gunnarsson, technický ředitel islandské reprezentace. „V mojí éře, před dvaceti lety, jsme měli v zimě jeden fotbalový trénink týdně, a to v malé basketbalové hale,“ uvedl pro britská média.
Přibližně ve stejné době, kdy se začala budovat fotbalová hřiště, přišel fotbalový svaz Islandu s myšlenkou trenérských kurzů. Výsledek? Fotbalové žáčky od osmi let dnes připravují trenéři s licencí UEFA a už pro třináctileté fotbalisty jsou organizována reprezentační soustředění. „Jsme tak malá země, že si nemůžeme dovolit přijít byť o jediného talentovaného kluka,“ připomněl Gunnarsson.
Chodí se na Island, ne na soupeře
Fotbal zajímá na Islandu stále více lidí. Výsledek? Fanoušci, kteří se dříve chodili ndívat na hvězdy v týmu soupeře, nyní chodí povzbuzovat své reprezentanty.
„Jsem hrdý na to, že můžu být členem týmu, který změnil názor Islanďanů na fotbal i na reprezentaci,“ nechal se slyšet Aron Gunnarsson, kapitán islandského mužstva a první hvězda reprezentace. „Už tím jsme získali velké vítězství,“ dodal obránce velšského Cardiffu City.
V kvalifikaci o Euro 2016 dosáhl tým Islandu výsledků, jež by před časem byly označeny za šokující. Dvakrát porazil Nizozemsko, bronzový celek z loňského mistrovství světa, doma zdolal Česko i Turecko a dlouho mu v tabulce skupiny A patřila první příčka.
„V reprezentaci jsem od roku 1996 a vždycky jsme měli fyzicky vyspělé hráče. Teď ale má naše mužstvo navíc charakter i talent. Neočekávám, že bychom na Euru 2016 vyhráli zlaté medaile, ale přesto říkám, že máme zlatou generaci. V kvalifikaci jsme překvapili a do Francie opět pojedeme s úmyslem překvapit,“ říká Eidur Gudjohnsen, 37letá legenda v islandské reprezentaci. „Máme na to,“ je přesvědčená někdejší opora Chelsea a Barcelony, nyní působící v Číně.
Nejsem hrdina, brání se trenér
Islandskou reprezentaci trénuje zkušený Lars Lagerback. Před lety při prvním setkání s hráči řekl, že cílem je postup na mistrovství světa v Brazílii. Nepovedlo se, ale druhý pokus vyšel – v červnu 2016 budou islandští fotbalisté reprezentovat zemi s nejmenším počtem obyvatel, která se kdy záverěčného turnaje mistrovství Evropy zúčastnila.
„Nejsem hrdina, hrdiny jsou Nelson Mandela nebo Martin Luther King. Já jsem jenom jeden z těch, kteří pomohli týmu Islandu na mistrovství Evropy. Bez hráčů, fanoušků a mládežnických trenérů bych byl nula,“ řekl Lagerback.
