Inter vs. SlaviaLiga mistrů |
Když se střapatý čahoun po hodině trefil, máchal rukama, řval radostí a sklouzl se po kolenou, až za ním na trávníku zůstala hluboká brázda. „Nikdy bych nedoufal, že se něco takového stane,“ řekl.
I když nakonec slávisté vedení neudrželi, nigerijský útočník jim trefil bod. A jeho příběh stojí za pozornost.
Je kýčovitý, ale skutečný.
Vyrůstal v chudobě, tak jako miliony afrických kluků, kteří sice mají ohromný fotbalový talent, zato žádné možnosti. V chaosu a bídě třímilionového města Ibadan si Olayinka kopal s kamarády na ulici nebo na hrbolatých písečných hřištích. Na fotbalové boty neměl peníze.
Modlil se k Bohu, aby ho z bídy dostal.
Do Evropy. Za lepším. Za nadějí.
„V patnácti jsem začal fotbalu dávat všechno. Měl jsem vidinu, že se dostanu do velkého klubu, do dobré evropské ligy,“ vyprávěl loni během soustředění Slavie v Portugalsku. „Lákala mě hlavně Liga mistrů, kterou jsem občas zahlédl v televizi, ale potřeboval jsem štěstí a Boží pomoc.“
Protože se dočkal, nechal si na ruku vytetovat biblický žalm číslo 23, který hlásá: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“
Nedostatek teď zdaleka nehrozí - úterní večer dal razítko na to, že Olayinkova kariéra pokračuje mimořádně zajímavě.
Ve Slavii se dlouho zabydloval, fanoušky provokovala gigantická suma, za kterou loni v létě přicházel z belgického Gentu: 80 milionů korun! I když se postupně zlepšoval a málokdy něco odflákl, výjimečné výkony neprokazoval. Potřeboval čas a důvěru.
Milánskou trefu může brát jako odměnu za to, čím si musel projít.
Zvykl si na kopačky, které mu nejdřív byly nepohodlné a na noze mu překážely. Zvykl si na život v Albánii, kde svou evropskou pouť začal. Zvykl si na zimu, se kterou nepočítal: do městečka Ballsh dorazil v zimě jen v kraťasech a tričku, hned promrzl.
Drsný start bral statečně: „Věděl jsem, že to musím zkusit. Že nemůžu jít rovnou do Bayernu Mnichov.“ Zvedl se natolik, že ho Albánci lákali do národního týmu, což ani teď není úplně ze hry: „Nejsem proti. Kdyby se všechno povedlo vyřídit, rád bych za Albánii jednou hrál.“
Třeba se nyní ozvou i Nigerijci, kterým se ztratil z dohledu. Gól na San Siru mu může změnit život.
