Legenda je zpátky. Během mlhavé nedělní noci vyplul fotbalový koráb Inter Milán nadobro z mělčiny na otevřené moře, kde může znovu bojovat o nejcennější trofej.
Na pomyslné mělčině trčel Inter dlouho a jen se užíral. Po nedělním vítězství nejsledovanějším italském derby proti favorizovanému AC Milán však vzkázal všem: "Pořád je šance, že získáme titul."
Po šesti výhrách v řadě je Inter pátý, na vedoucí Juventus Turín ztrácí po 18 odehraných kolech už jen 6 bodů. Přitom ještě na konci října byl sedmnáctý. Z takové bídy se v italské lize ještě nikdo nikdy nevyhrabal až ke zlatu.
"Dlouho jsem byl přesvědčený, že současný Inter je vyhořelý, vyčpělý a unavený ze všech těch trofejí, které už vyhrál. Ale překvapil mě – a možná i sám sebe. V mužstvu se znovu objevila chuť do hry, náboj," tvrdí Vlastimil Kaiser, expert na italskou ligu, jenž pro stanici Digisport komentoval nedělní přenos.
Je obdivuhodné, jak Inter povstal. Psychicky nalomený tým se na začátku sezony ploužil, nic se mu nedařilo. Byl jen ošklivým stínem šampiona Ligy mistrů z roku 2010. Zjistilo se, že angažmá trenéra Gian Piera Gasperiniho bylo hlubokým omylem. Kouč bez autority, spousta zraněných a revoluční přechod na rozestavení se třemi obránci přinesli jen trable.
Až s příchodem zkušeného kouče Claudia Ranieriho nastal zlom. "Italové i Jihoameričané, kteří v Interu tvoří většinu, si potrpí na osobnosti z velkého světa. Jedině ty respektují. Gasperiniho nebrali, Ranieriho uznávají," srovnává Kaiser.
Zkušený Ranieri, který vedl Chelsea, Atlético či Juventus, se vrátil k rozestavení 4–3–3, což se mu bohatě vyplácí. Svým sympatickým chováním si navíc získal klíčové třicátníky Zanettiho, Lúcia, Stankoviče, Samuela či Cambiassa.
I Ranierimu pár týdnů trvalo, než se Inter probudil z noční můry, ovšem teď už šlape. Však se podívejte na jeho poslední výsledky: 2:0, 1:0, 1:0, 4:1, 5:0, 1:0.
Je symbolické, že poslední zápas proti AC Milán rozhodl Diego Milito. Z podzimní mátohy je opět hvězdou.
V 54. minutě si argentinský útočník zpracoval centr, který osudově promáchl obránce Abate, na levé straně pokutového území vystřelil levačkou křížně a milimetrově přesně – 1:0. Jediná Militova šance a jediný gól.
"Zvládli jsme důležitou zkoušku, která posílila morálku celého týmu," řekl Milito pro klubový web.
Zatímco fanoušci AC Milán nechápou, jak jejich miláčci mohli žhavé derby tak promrhat, konkurenční Inter už se třese na další zápasy. "Příští týdny ukážou, jestli jsme se z krize poučili," pravil záložník Esteban Cambiasso.
Ještě před rokem byste z Interu nejspíš poslouchali velkopanské řeči. Tím spíš po vyhraném derby. Teď jsou hráči střídmější. Nedělního triumfu si cení a zároveň se snaží krotit euforii. Jedině tak se udrží na vítězné vlně.
"Jsme jako dělníci, kteří staví nový dům. Trpělivě musíme skládat cihlu po cihle. Když jednu vynecháme, dům časem spadne. To si nesmíme dovolit," tvrdí trenér Ranieri.
Zdá se, že hráči přesně chápou, jak to myslí.
Co nastane, až úžasné číslo 4 zmizí do síně slávy?Tenhle chlapík je tak trochu přírodní úkaz. A zároveň představuje pádný důvod, proč se Inter Milán zvedl z těžké krize. Javier Zanetti se jmenuje. "Nemám slov na to, abych popsal, jaký dojem na mě dělá. Je unikátní. První přichází, poslední odchází. Neslyším od něj jediné negativní slovo, jedinou kritickou výtku. Je úžasné mít v mužstvu takového kapitána," rozplývá se trenér Claudio Ranieri. Ranieri není sám, kdo nechápe, jak to legendární Argentinec zvládá. Místo toho, aby si pořídil bačkory na fotbalový důchod, zůstává Zanetti nepostradatelným. Byť mu táhne na 39 let, je nejužitečnějším a nejspolehlivějším hráčem Interu. To on v neděli večer rozjel akci, po níž Milito vstřelil jediný gól derby proti AC Milán. "Ten zápas jsme potřebovali zvládnout za každou cenu. Jen vítězství nám mohlo odpovědět na otázku, jestli se nám vrátila síla a sebevědomí. Ano, obojí se vrátilo, což je nejcennější zjištění," pravil Zanetti, když se skončilo. Jeho kariéra je vážně úchvatná, jen milánských derby odehrál 41. V italské lize nasbírali víc zápasů jen obránci Paolo Maldini s Vierchowodem a brankáři Pagliuca se Zoffem. Hned za nimi, na čísle 553, stojí Zanetti.  KUNG-FU. Javier Zanetti (vpravo) z Interu Milán jde nohou napřed do souboje s Bojanem Jokičem z Chieva.
Považte, že v záplavě tolika zápasů viděl jedinou červenou kartu. A to nastupuje v defenzivní linii. Když byl ryzí gentleman v prosinci vyloučen proti Udine, nic nenamítal, dokonce rozhodčímu potřásl rukou a klidně odešel. "Nejsem člověk, který by se hnal za rekordy. Mou jedinou motivací je týmový úspěch," říká. Co byste u ostatních považovali za klasickou frázi, od Zanettiho zní naprosto přesvědčivě. Až jednou skončí, bude to pro Inter smutný mezník. A číslo 4, které Zanetti nosí, se navždy přestěhuje do síně slávy: "Ale já zatím nekončím. Dokud bude mužstvo cítit, že jsem platný, rád zůstanu." Za Inter hraje od srpna 1995, čtyři roky poté převzal kapitánskou pásku. V modročerném dresu zvládl už 757 soutěžních zápasů, dalších 145 přidal za Argentinu. |
