Bývalí spoluhráči jej nenahradí, ani kdyby si jeho výjimečné vlastnosti rozdělili. Čím bude Nedvěd týmu chybět?
Vůdce.
Když tým prohrává a propadá beznaději, byl to Nedvěd, kdo velel k obratu. Po jeho odchodu nikdo takový v týmu nezůstal. Jeden adept by byl: Rosický. Když se však mužstvu nedaří, zpravidla zapadne i on. Vidět v něm nového vůdce, to se zatím zdá jako nesplnitelné přání.
Bojovník.
Nedvěd neuhne z jediného souboje. Jeho nátura mu to nedovolí, ač to občas přežene a po brutálních faulech bývá vyloučen. Nerad prohrává a je to na něm vidět. A nástupce? Mohl jím být tvrďák Polák. Ten však na mistrovství světa hloupým vyloučením ukázal, že ještě nedokáže svou agresivní hru ukočírovat, jindy hraje příliš opatrně.
Jistota.
Díky tomu, že jde do každého zápasu naplno, se na Nedvěda dá vždy spolehnout. I když přímo nezáří technickými kousky, je pro tým vždy platný právě svou zarputilostí. Takovou jistotu má nyní Česko pouze v brankáři Petru Čechovi. Jinak tým sráží výkyvy opor, třeba kiksy stopera Ujfalušiho. Platí to i pro Rosického: na mistrovství světa proti USA nadchl, pak se vytratil.
Střelec.
Pro gólmany soupeře znamenal Nedvěd permanentní stav ohrožení. Když vázla kombinace, napálil míč z velké dálky a dokázal brankáře vystrašit. Podobnou ránu má i Polák, jenže nestřílí tak často, ranař Jankulovski pak vůbec. Tvrdou střelou se dokáže blýsknout i Rosický, Nedvěd to však dokázal pravou i levou nohou.
Hvězda.
Bude hrát Nedvěd? Co jiného mohlo soupeře Čechů před zápasem zajímat! Nedvěd z Juventusu, Grande Paolo, to mělo zvuk. Rosický pořád zůstává "malým Mozartem", největší strach teď mají obránci soupeře z dvoumetrového útočníka Jana Kollera. Nedvědovi se v Česku smáli, a on zatím v Itálii vyrostl ve velkou osobnost. Byl vždy plný emocí, pravou ozdobou týmu.
