Bylo to minulou sobotu. Divizní Dobrovice se zkušeným záložníkem v sestavě zrovna doma vyhrála 3:0. Mohl by mít dobrou náladu, ale mluvit nechce. Kolegové z týmu říkají, že je naštvaný kvůli "nečekané" porážce Sparty v posledním ligovém kole s Plzní.
"Přijeďte za mnou ve středu. Dám vám deset minut," svolí nakonec Němec.
Ale je to podruhé zbytečných 120 kilometrů. Vítěz Poháru UEFA z roku 1997 v domluvený čas na hřišti v Dobrovici není.
"Měl jsem teplotu," omlouvá se pak do telefonu.
Třetí pokus vychází, Jiří Němec je ochoten odpovědět na pár otázek.
"Oslava? Žádná nebyla. Za prvé si na nic takového nepotrpím, za druhé jsem teď hodně cestoval," říká fotbalista o svém kulatém výročí.
Ligu začínal hrát v Českých Budějovicích. Přes Duklu přestoupil do Sparty, největší slávu pak prožil v dresu německého Schalke. Pamatuje mistrovství světa v Itálii i stříbrné Euro z roku 1996.
Po návratu z Německa překvapivě zvolil angažmá v Blšanech. Hrál opět za Spartu, jako kapitán marně pomáhal k záchraně Žižkovu. Od letošní sezony působí v Dobrovici, pár kilometrů od Mladé Boleslav.
"Kamarád mého kamaráda je tady šéfem klubu," vysvětluje Němec svou volbu.
V divizi je prý spokojen, tempo soutěže mu vyhovuje. "Jen mi vadí cestování. V naší skupině je plno vzdálených soupeřů."
Z jízd k zápasům má i jednu speciální historku. Do Ústí nad Orlicí dorazil pozdě, protože jeho luxusní vůz překročil povolenou rychlost. Místo na hřišti tak Němec trávil čas s policejní hlídkou.
Do konce letošní divize chybí ještě pět zápasů. Pak se bude rozhodovat, co dál. "Trochu mě v poslední době trápí koleno. Zatím nevím, zda budu v Dobrovici pokračovat."
S fotbalem však rozhodně končit nehodlá. "Dokud budu chodit, budu i hrát. Klidně i okresní přebor."
S rodinou žije v Hostivicích u Prahy.
O svých mimosportovních aktivitách však hovořit nechce. "Fotbal mě naplňuje dost. Nic jiného nedělám." tvrdí chlapík se strništěm vousů ve tváři a neposednými tmavými vlasy.
Přesně takhle vypadal i před patnácti lety ve Spartě. Když teď o bývalém klubu mluví, trochu zvýší hlas. Nemůže vystát šokující porážku 1:3 s Plzní, která v posledním kole zaručila soupeři záchranu.
"Moc mě mrzí, jak se k tomu utkání Sparta postavila. Já se přitom před zápasem dušoval, že se nic takového nestane. Pro klub je to ponižující," řekl hráč s pověstí srdcaře.
A kdyby Sparta přišla s návrhem nějaké spolupráce? "Určitě bych pro ní pracoval rád. Jenže žádná taková nabídka tady není."
Pomáhá alespoň zástupcům německého Schalke, když potřebují v Čechách něco vyřídit. Za tým z Gelsenkirchenu odehrál devět let, slavně získal triumf v Poháru UEFA. "Jezdím tam tak dvakrát za půl roku. Chovají se ke mě skvěle, jako bych snad ani nikdy neodešel."
Do Gelsenkirchenu se chystá i 12. června. Bude na tribuně, až český národní tým nastoupí ve svém prvním střetnutí na mistrovství světa proti Američanům. "Tam budu jako běžný fanoušek. Žádné V.I.P.."
Ostatní duely si prohlédne v televizi. A palce bude držet výhradně Čechům. "Němci? S těmi mám společné jen jméno."