Zápas na Strahově měl pro Hunala zvláštní nádech. Téměř do roka a do dne se vrátil na stejné místo, kde loni odehrál v dresu Žižkova svůj poslední zápas.
Jeho bývalý klub tenkrát se Slavií prohrál a přišel nejen o titul, ale i o předkolo Ligy mistrů. Hunala pak z klubu vyhnali spoluhráči.
"Tohle pro mě skončilo. Ti lidi, co mi věřili, mi věří dál a ti ostatní?" mávnul nad minulostí Hunal rukou.
Do nového ročníku ligy naskočil za Teplice až v šestém kole. "Sezona pro mě nezačala moc dobře, ale nakonec jsem hodně spokojený."
Přesto na zápasy za Žižkov na Strahově nevzpomíná ve zlém. Před dvěma roky se ve finále domácího poháru radoval z výhry nad Spartou.
A teď si to zopakoval v Teplicích. A navíc dal jediný gól. "Verbíř krásně kopl roh a mně se podařilo předskočit jablonecké obránce," popisoval jedinou trefu. "Hrdina ale nejsem, jen jsem byl v tu chvíli na správném místě."
Druhým strůjcem teplického triumfu byl gólman Tomáš Poštulka, který stejně jako Hunal vyhrál Pohár ČMFS podruhé. V roce 1995 vychytal při penaltách trofej Hradci Králové.
"Jsem moc rád, že jsme vyhráli, ale taky že jsme zavřeli pusu všem, kteří říkali, že se v Teplicích rozdávají miliony a nikde to není vidět," řekl Poštulka.
Teplický brankář se blýskl především v dvaasedmdesáté minutě, kdy skvěle vyrazil střelu úplně volného jabloneckého útočníka Šenkeříka zblízka. "Bylo to i trochu štěstí," povídal skromně.
"Ale říkal jsem si, že kdyby se Jablonci podařilo vyrovnat, tak to budou nejhůř penalty," věřil si před pokutovými kopy vyhlášený specialista. "No a vidíte, gól jsme nedostali, stejně jako v celém poháru."
V nadšení si fotbalisté ani příliš neuvědomovali, že si ziskem trofeje zajistili účast v prvním kole Poháru UEFA. "Na to začneme myslet asi až po dovolené," nechával se oslavami unášet kapitán Pavel Horváth. Ten se z vítězství v domácím poháru radoval dokonce už potřetí. "Letos to bylo asi nejtěžší," porovnával s úspěchy v dresu Slavie.
 Hráči Teplic se radují po gólu do sítě Jablonce ve finále Poháru ČMFS. |
