Stál mezi spoluhráči, drželi se kolem ramen. Než zapřel pohled do trávníku, jeho oči se výmluvně zaleskly. Tváře od slz si otírali i parťáci třeba o deset let starší. Aby ne...
Stadiony ve Francii v dubnu 2008 postupně na minutu utichaly, fotbal vzdával hold Michelu Morettimu, zemřelému prezidentovi klubu z Ajaccia. Ale v Nice měli fanoušci o důvod víc a z tribun se nesl dlouhý potlesk. Na podporu tehdy jednadvacetiletého brankáře a na památku jeho maminky, která dva dny před zápasem podlehla rakovině.
„Měli spolu výborný vztah, celá rodina držela při sobě. Proto jsme mu nabízeli, ať zůstane s blízkými. Spousta hráčů by nenastoupila. On ano. Pro ni a pro svůj klub,“ vzpomíná Maurice Cohen, tehdejší šéf Nice.
Vzdor přetěžké situaci a obrovským emocím se Lloris dokázal soustředit. Útočníkovi se vrhl pod nohy, vymrštil se pod břevno při přímém kopu, reflexivně zastavil hlavičku. Tenkrát od Lille žádný gól nedostal.
DOSÁHNE TAM? Dosáhne! Hugo Lloris, brankář francouzského národního týmu, likviduje nebezpečnou hlavičku ve čtvrtfinále mistrovství světa proti Uruguayi. A přidal i další jisté zákroky.
Je silný a ctižádostivý. Už nemá agenta, který by ho zastupoval. Rozhoduje sám. „Kdykoli měl ve sportu problém, postavil se k němu přímo,“ líčí otec Luc. „Jako perfekcionista nenechá nic náhodě,“ vyzdvihuje Franck Raviot, který má v reprezentaci na starosti brankáře.
Bez vážných zranění stoupal výš a výš, mezi nejlepší gólmany světa. „Výborně předvídá. Má spoustu zkušeností, je jako počítač, který přesně ví, co kdy udělat,“ popisuje Lionel Letizi, jenž byl v Nice dvojkou, než Lloris odešel do Lyonu. „Navíc ne každý se dostane takhle k tyči jako on.“
Francie na MSDalší reprezentanti |
Přesně tak se natáhl za pravou rukou ve čtvrtfinále s Uruguayí proti prudké hlavičce, parádně zasáhl i v semifinále proti Belgii.
Jistě, není showman jako jeho předchůdce Barthez, jehož holá hlava a výrazné grimasy se vryly do paměti.
A co teprve ten rituál, který se k triumfům na mistrovství světa 1998 a na Euru 2000 pojí. Tedy jak stoper Blanc políbil jeho pleš pro štěstí.
Ostatně, ty největší úspěchy Lloris ještě nevyrovnal: předloni na mistrovství Evropy bral stříbro, světové finále přijde teď.
Jeho jméno zatím ani nemůže mít takový zvuk jako legend Platiniho nebo Zidana. Ale v některých statistikách už překonal i je. Barthez končil s 87 starty, Lloris jich má 103 a v 31 letech řadu dalších před sebou. Po finále o jeden odskočí současnému trenérovi Deschampsovi, Zidane se 108 je na dohled. Nereálný není ani Thuramův rekord 142.
„Zařadil se k nejvýznamnějším francouzským fotbalistům. Překonat sto startů je výjimečné,“ říká asistent Raviot.
Didier Deschamps a Hugo Lloris oslavují postup Francie do finále mistrovství světa.
Nikdo nevedl Francii do fotbalových bitev častěji jako kapitán než Lloris, ani Deschamps, Desailly, Platini... Pásku nosil v Lyonu, má ji i v Tottenhamu. Zařvat umí, ale mluví spíš méně. A když, tak ostatní poslouchají.
Kabinu drží pospolu, ale je také prostředníkem k trenérovi, aniž zradí její důvěru. Jako hráč Deschamps za trenéra Jacqueta v roce 1998.
Poprvé byl kapitánem na podzim 2010, kdy se reprezentace vzpamatovávala z fiaska na mistrovství světa v Jihoafrické republice. Tehdy se navíc proti kouči Domenechovi vzbouřili hráči, protest vedl kapitán Evra. Důvěra veřejnosti byla na nule. Obnovit ji měl trenér Blanc, ale i nový lídr. Muž bez skandálů a výstřelků. Lloris.
Finále MS 2018Duel Francie - Chorvatsko sledujte od 17 hodin |
S manželkou se poznali už na střední škole, dnes spolu vychovávají dvě dcery. Po krachu v Jižní Africe daroval 100 tisíc eur na nové hřiště klubu Cimiez, kde začínal. Sám ho pak také otevřel.
Možná se rozpomněl, jak přišel poprvé na trénink. Už měl brankářský dres a s sebou rukavice: „Trenére, chci u vás hrát a chci být gólmanem.“ Byť ještě pár let kombinoval s fotbalem i tenis.
