Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Italové z nás necítí sílu, třeba nás podcení, myslí si Hübschman

Tomáš Hübschman (vpravo) během zápasu s Řeckem na loňském mistrovství Evropy. | foto: AP

4 2013
Loni na podzim v Lize mistrů jako defenzivní záložník bránil útoky Juventusu. V pátek bude fotbalový reprezentant Tomáš Hübschman ze Šachtaru Doněck zastavovat výpady italského národního mužstva, za nějž může nastoupit až osm hráčů turínského klubu.

"Úkoly jsou podobné. Hrát před stopery, pomáhat jim, sbírat odražené míče," říká jedenatřicetiletý zkušený středopolař.

Itálie, to není už jen úporná defenzíva, ale v poslední době také výrazná ofenzivní síla.

Čím vám mohou Italové nejvíc zatopit?
Největší problém nastane, pokud dáme Pirlovi dost času a prostoru. Je schopen poslat míč kamkoli a na kohokoli. Pro soupeře je pak těžké nabíhající hráče zastavovat. Než se otočíte, mají dva metry náskok.

Jak tedy soupeře bránit?
Jejich útok začíná od gólmana Buffona. Chytne míč a rychle rozehraje. Všichni obránci pak umí přihrát přesně na hrotové útočníky. Když to zkusí postupným útokem, snaží se vytvořit pozici pro Pirla, aby měl čas dát kolmici za naše obránce.

Takže bránit musíte už od útočníků?
Samozřejmě, to není nic nového. Takhle se fotbal musí hrát už dlouho. Jenže tady v Česku se pak řekne, že čtyři obránci nezahráli dobře, dáme jim nějako známky a je to. Jenže když šest osm hráčů propadne, co tam pak mají dělat?

Zmínil jste Pirla, ale největším útočným esem je Balotelli. Ten vás neděsí?
On potřebuje dostat kvalitní přihrávku, což umí nejen Pirlo, ale i De Rossi, Montolivo nebo Marchisio. Loni hráli finále mistrovství Evropy, to je velká síla.

Ale zase z nich nejde takový strach jako ze Španělů či Němců. Souhlasíte?
Jména fotbal nehrají. Rozhodně bych neřekl, že favoritem jsme my. Ale to samozřejmě často nehraje roli.

Mohli by zápas v Praze podcenit?
Myslím si, že jo. Od nás letí na Pohár FIFA, připravují se na něj. Spousta hráčů to může mít v hlavě. A tím, že my máme kvalifikaci špatně rozjetou, z nás necítí sílu, jakou jsme měli dřív. Ale těžko na to spoléhat, je to jen kdyby. Těžko říct, co se jim honí hlavou.

Třeba to, že když na Letné vyhrají, budou jednou nohou na šampionátu. To naopak pro ně může být velká motivace, souhlasíte?
Trenér se je na to bude snažit připravit. Kdyby vyhráli, tak budou mít celkem klid. Ale je otázkou, jak si to hráči přeberou.

Italové byli pověstní propracovanou defenzívou, ale v poslední době patří mezi obávané soupeře i v ofenzívě. Vnímáte to tak?
Jo, souhlasím. Pokud to situace vyžaduje, tak pevnou defenzívu jsou schopní hrát vždycky. Ale v poslední době mají velkou kvalitu dopředu, nebojí se hrát otevřený fotbal. To třeba předvedli loni ve finále Eura, sice hodně prohráli, ale nebyla to klasická Itálie, žádná uzavřená konzerva. Chtěli hrát fotbal. A myslím si, že Itálii pomáhá, když hru otevřela.

Musíte mít italské mužstvo perfektně nastudované, když o něm umíte podrobně mluvit.
Proti Juventusu jsem hrál v prosinci, což není tak dávno. A v národním mužstvu je hodně jeho hráčů. Náš trenér v Šachtaru říká, že když neznáš soupeře, nemůžeš hrát, protože nevíš, proti komu hraješ. Pro něj je hodinová teorie u videa důležitější než hodinový trénink na hřišti. Před zápasem jsme měli video i šest hodin. Je to jako válka. Když do ní jdete a nevíte, jaké má soupeř zbraně, pak je to pro vás mnohem těžší. Když půjdete do války v letním oblečení do země, kde  bude minus čtyřicet...

Někteří vaši čeští spoluhráči by řekli, že i hodina u videa je zbytečně hodně, že na hřišti se stejně musí improvizovat.
Pro někoho to může být nepříjemné, ale na hřišti to pak může přijít vhod. Hráči hodně věcí dělají automaticky a na to musíte být připraveni. Když například nebudete vědět, že Robben z deseti akcí udělá kličku devětkrát doleva, tak jak byste ho chtěl bránit?







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze