Loučil se až po otázce, zda neuvažoval o rezignaci. "Na to odpovídat nebudu, nezlobte se."
Co zaznělo předtím, než kouč závěrečnou větu pronesl?
Jste rád, že už Poborský ve Spartě není?
Ne.
Nemohl jste to nějak ovlivnit?
Nešlo to.
Takže s vámi vedení klubu Poborského vyhazov nekonzultovalo?
Věděl jsem, že se o tom bude jednat a nevěděl jsem, jaký bude výsledek. Byl jsem postaven před hotovou věc.
A jak myslíte, že tato aféra může ovlivnit atmosféru v týmu?
Jak jsem mluvil s hráči, atmosféra nebyla špatná, i když se psalo, že je. Samozřejmě je to zákrok do kabiny, hráči byli zaražení.
Připravujete se, že teď bude atmosféra hustší než jindy?
Ta nešťastná situace je dílem vytvořené atmosféry. Ne každý to zvládne. Je to pro každého složité. Já tou situací procházím už dlouho a mluvíme o ní teď i s hráči.
Pane Hřebíku, kde nastala chyba mezi vámi a Poborským?
Odpovím vám. Vy jste psali o válce strašně dlouho, do středy jsem neměl s Karlem problém. Já s nikým neválčil ani Karel ne. Žádná válka nebyla, jen nešťastné prohlášení.
Takže kdyby Poborský neřekl nic o tom, že vaše metody neakceptuje, pokračoval by ve Spartě dál?
Určitě. On vyjádřil svůj názor, o kterém nikdo nevěděl. Já ani pan Křetínský jsme o tom nikdy nemluvili. Během svého působení jsem se nesčetněkrát ptal Karla, jestli je nějaký problém. Nebylo nic. A najednou přišlo prohlášení.
Nešlo ani vycítit mezi vámi dvěma napjatou atmosféru?
I hráči byli překvapeni. A ti jsou s ním pořád. Jak to můžu vycítit já?
Jak to vůbec hráči komentovali? Zastal se například Poborského někdo?
Do takových podrobností jsme nezašli. Hráče mrzí, že něco takového nastalo.
Cítíte, že můžete mít konflikt i s jiným hráčem?
Odpovím vám znovu: žádný konflikt nebyl. Ani s Karlem. Vy se mě zeptáte, jestli mám problém ještě s jiným hráčem. Co je to za otázku? Má logiku?
Pro vás asi ne. V tom případě se zeptám, zda se nebojíte, že další konflikt opět přijde z čistého nebe?
Když ten problém přišel, aniž bych tady byl, tak to vlastně nebyl ani žádný konflikt.
Poborský to zřejmě cítil jinak.
Já s ním o tom nemluvil. A říkám: do středy jsem s ním neměl žádný problém. To je všechno.
Zkoušel jste si to s ním vyříkat alespoň teď?
A jak si to představujete?
Jestli jste měl tendence se dozvědět, proč to vlastně udělal?
Tak proč mi to neřekl?
Právě proto se ptám. Jestli jste třeba neměl chuť mu říct: Karle, co blázníš? Proč jsi mi nic neřekl?
Proč bych se ho měl ptát já? Nic mi neřekl.
Čili jste ho nyní neoslovil?
A jak bych ho měl oslovit?
Telefonem, dejme tomu.
Proč? Když mi nic neřekl.
Být na vašem místě, tak by mě zkrátka zajímalo, proč nesouhlasí s mými metodami, ale neřekl mi to do očí.
To si řekneme, až se uvidíme. Já proti němu nic nemám. Samozřejmě se ho zeptám. Nevidím v tom logiku, abych ho někde vyhledával.
