"Zkoušel jsem si tkaničku zavázat sám, ale nešlo to. Tak jsem poprosil Lukáše," usmíval se Hrdlička, který včera oslavil čtyřiadvacáté narozeniny.
To máte asi zkaženou oslavu, ne?
Já to moc neslavím, ale dárek už jsem dostal s předstihem: dlahu na ruku.
Jak k tomu zranění vůbec došlo?
Šel jsem do souboje a podklouzla mi noha. Jak jsem upadl na zem, šlápl mi na ruku Mutarelli. Věděl jsem, že je zle. Podíval jsem se na ruku a měl jsem prst ohnutý do véčka.
Italové hodně provokovali, dostávali karty. Myslíte, že to mohl Mutarelli udělat schválně?
Myslím, že v tom nebyl úmysl.
V poločase jste střídal. Nedalo se s tím dohrát?
Bolest se postupně zvyšovala. Po konzultaci s doktorem a trenérem jsem střídal a hned jel do nemocnice. Nemělo cenu pokračovat. Už bych nemohl chodit naplno do soubojů. Musel jsem na to myslet. Byl to limit.
Co vám v nemocnici řekli?
Šel jsem na rentgen, pak mi prst rovnali, pak zase na rentgen. Dostal jsem dlahu. Mám teď dva dny klid, nemůžu ani běhat. V pondělí pak půjdu na kontrolu. Tam se rozhodne, jestli budu muset na operaci. Kdyby se totiž prst nesrovnal tak, jak má, mohl bych ho mít křivý do konce života. A to opravdu nechci.
Pro nedělní ligu v Jablonci jste tedy nepoužitelný. Co čtvrteční odveta v Palermu? Stihnete ji?
Teď opravdu nevím. Ale tipuji, že nebudu ani na Palermo. Je opravdu důležité, aby se mi to pořádně srovnalo. Chtěl bych sice hrát, ale zdraví je jenom jedno. Sice je to na ruce, ale každý prst dobrý (směje se). Navíc: fotbal se hraje i rukama, třeba když jdete do souboje.
Štve vás to zranění hodně? Absolvoval jste celou zimní přípravu, vybojoval místo v základní sestavě a teď tohle.
Horší by byl prst na noze. Ale samozřejmě z toho nejsem nadšený. Měsíc a půl se dřete na běžkách, pak přijde první zápas a po patnácti minutách si zlomím prst. Jen doufám, že mě tohle zranění nevyřadí na delší dobu.
