Sedminásobný reprezentant, který v Česku hrál ligu za Hradec Králové a za pražskou Slavii a německou bundesligu za Borusii Mönchengladbach, se ve třiatřiceti letech rozhodl, že s aktivním fotbalem skončí.
"Manželka na to byla připravená, ale bráchové, ti mě hodně přemlouvali. A také hráči, kteří říkali, že by to byla škoda. Ale já jsem to měl připravené a nerozhodoval jsem se ze dne na den. A to takový problém není," říká Ulich.
Zájemci byli určitě i z klubů, které by vás braly jako hráče.
Někteří se poptávali, jestli bych ještě nechtěl hrát.
Kdo například?
Bylo jich víc, ale poslední byl právě Hradec. Tam jsme se stejně jako v Drážďanech domluvili na tom, že budu dělat skauta.
. Ivo UlichTřiatřicetiletý fotbalista, který začínal v Novém Městě nad Metují. |
Takže hrát určitě nebudete?
V Hradci ještě asi věří, že budu.
Necháte se přemluvit?
Řekl jsem jim na rovinu, že tomu dávám hodně malé procento.
Jak velké?
Jedno.
I podle ohlasů z vašeho okolí se dá usuzovat, že to byl od vás dost překvapivý krok. Dá se shrnout, proč jste ho udělal?
Jednak jsem už chtěl skončit minulý rok, ale trenér, který tam byl, mě přesvědčil, ať se dám zdravotně do pořádku, že budu hrát. Do kupy jsem se dal, ale moje podmínka byla, že musíme postoupit. To se nám letos nepovedlo. Navíc ten trenér, který byl v Drážďanech před rokem, odešel a přišel nový.
A s tím jste prý měl neshody?
Tak se to nedá říct. Neshody ne, ale metody, které si přinesl, s dnešním fotbalem moc společného nemají.
Skoro vůbec jsme netrénovali, jen jsme běhali, o víkendu jsme z toho byli unavení, ale jemu se to stále zdálo málo. Akceptoval jsem to, ale po sezoně jsem řekl: Konec, tohle už nemám zapotřebí.
Mohl jste ale jít do jiného týmu, kde by se trénovalo normálně.
Určitě, ale já jsem měl v Drážďanech ještě rok smlouvu. Mně se tam i líbilo, teď se tam dokonce staví nový stadion. Mínil jsem, že jestli skončím kariéru, tak tam, protože nemám důvod jít jinam. Mám to kousek domů, klub vždy splnil podmínky, na kterých jsme se dohodli. Bohužel se nám ale dvakrát nepodařilo postoupit zpátky do druhé bundesligy. K tomu ještě má klub trochu finanční problémy.
To se týkalo i vás?
Ne, to ne, ale někteří hráči odešli a zůstali hlavně mladí, takže to na postup znovu moc nevypadá. Tento rok budou mít hodně těžký, někdo důležitý se jim zraní a mohou se mlátit o záchranu. To už není pro mě, já jsem zůstával proto, abychom postoupili. Proto jsem chtěl smlouvu ukončit a navrhl jim spolupráci při vyhledávání hráčů. Domluvili jsme se rychle. Trochu jsem to i plánoval dopředu, protože jsem nechtěl z fotbalového prostředí úplně vypadnout.
Vedle fotbalu se věnujete i podnikání, jak moc to přispělo ke konci aktivní fotbalové kariéry?
Trochu také. Firma už funguje jedenáctým rokem, daří se a máme plány, co bychom chtěli uskutečnit.
Jaké?
Chtěli bychom víc exportovat než teď, ale nemáme pro to prostory ani kapacity. Budeme proto v Dobrušce stavět montážní halu.
Oficiálně jste fotbalovým skautem jen několik dnů, už jste někoho svým klubům navrhl?
Zatím ještě ne, i když tipy mám. Třeba Drážďany budou podle mého názoru pro české hráče velmi zajímavé.
Teď jsou sice až ve třetí lize, ale stavějí stadion, půjdou nahoru a je to blízko. Ideální. A čeští hráči tam otevřené dveře mají, zkušenost tam s nimi mají dobrou.
Fotbalisté teď zažívají jedno z nejtěžších období roku, mají letní přípravu, vy v ní po dlouhých letech chybíte. Jaký to je pocit?
Já si jdu také zaběhat, zahraji si doma dvakrát v týdnu fotbálek, ale na rovinu: fotbal mi teď nechybí. Když vidím ta vedra, vůbec jim to nezávidím...
Stále se udržujete, to vás určitě budou přemlouvat kluby z nižších soutěží, abyste za ně hrál.
Právě včera jsem dostal nabídku z klubu nějaké páté německé soutěže. Někde u polsko-německých hranic, že mají sponzora, který by mě platil. Ale já teď nevím, jak to bude dál, navíc je to dost daleko, takže rozhodnutí zatím nepadlo.
V co v Čechách?
Zatím také ne, ale možná za půl roku uvidíme, třeba nějakou nižší soutěž, abych se udržoval.
