Spolu s Jaroslavem Drobným, Romanem Lengyelem a Davidem Horejšem patří Vozábal mezi experty na různé vánoční halové turnaje. "Máme kontakty, když nás někdo pozve a máme čas, sedneme do auta a vyrazíme," dodal Roman Lengyel.
Naposledy se kvarteto ukázalo v Prachaticích, kde s fotbalem začínal Horejš, ale chyběl mu nachlazený Vozábal. O prvoligové fotbalisty mají pořadatelé turnajů zájem. Někdy však musí hráči odmítnout. "Na všechny nabídky opravdu kývnout nemůžeme," omlouval se Lengyel.
"Ideální jsou za prosinec tak čtyři turnaje," míní Vozábal. Sám je velký táborský patriot. Tradičně startuje se svým kolegou z mládežnických týmů FK Tábor Janem Šimákem, dnes hráčem Blšan, na turnaji v Sezimově Ústí. "Pravidelně tam jezdíme asi tři roky." Stejně jako Lengyel poznamenal, že vše se zvládnout nedá. "Stalo se mi, že jsem dostal na jeden den nabídku na tři turnaje."
Podle některých trenérů je ale halový fotbal hazard, kdy hráči pokoušejí své zdraví. Povrch je tvrdší než venku a hrozí častější kontakty. "Jakmile se přitvrdí, raději se střetům vyhnu a jsem opatrnější," uvedl Lengyel. "Snažíme se také vybírat turnaje, kde se hraje rozumně," upřesnil Vozábal.
Oba se shodli na tom, že zranění je také částečně věc náhody a člověka může potkat v běžných životních situacích. "Potom bychom v zimě nesměli lyžovat nebo bruslit a museli sedět jen doma," řekl Lengyel.
Před trenéry svou zimní aktivitu neskrývají, vedení hráčům halový fotbal toleruje. Co ale nejvíc prvoligové borce na podobné akce táhne? Jsou zvyklí na špičkový fotbal z velkého hřiště, které jim stísněné prostory haly nenahradí. "Setkáme se s kamarády a dobře se bavíme, je to příjemné zpestření," prozradil Lengyel. "Vždycky je na turnajích spousta legrace a fotbal v hale má také své kouzlo," doplnil kolegu Vozábal.
