„Bod bereme a jsme za něj rádi. První poločas jsme měli víc šancí my, druhý domácí,“ vypravoval útočník, jenž tentokrát skóroval z pokutového kopu.
Nebyl jste při jeho zahrávání nervózní, přece jen jej doprovázel ohromný pískot?
Nějak zvlášť jsem to nevnímal, i když na druhou branku, kde jsou domácí fanoušci, by to asi bylo horší.
Penaltou jste po půlhodině vyrovnal, ale vy jste gól také z penalty dostali už po necelých čtyřech minutách. Co se stalo?
Zaspali jsme začátek, byli jsme pasivní, vznikl z toho roh a po něm pak penalta.
Po ní jste se zvedli a první poločas jste byli lepším týmem, který měl víc šancí. Proč se to po přestávce změnilo?
Těžko říct. Souhlasím s tím, že jsme po inkasovaném gólu hráli až do přestávky dobře. V kabině jsme si říkali, že chceme i po ní udržet tempo hry, ale nedokázali jsme to. Abych pravdu řekl, ani si nedokážu vysvětlit proč. Je ale asi také pravda, že si domácí o přestávce něco ke své hře řekli, asi s ní nebyli moc spokojení.
Na hřišti soupeře jste teprve poprvé bodovali, zatímco doma jste třeba ještě nedostali ani gól. Proč je to takový rozdíl?
Neřekl bych, že je to takový rozdíl, spíš záleží na nás, jak se s tím popereme. V Brně jsme dobře začali, ale pak to bylo od nás špatné, Plzeň, to je jiná kategorie.
Čtyři zápasy jste čekali na gól, neměli jste strach, že to po minulém utkání může být podobné?
To snad ani ne, ale pochopitelně jsme rádi, že od minulého zápasu nemusíme řeči o čekání na gól poslouchat. Teď jsme bez čekání přidali další, ale stále jsou jen tři v šesti zápasech, což ještě na velké slavení není.
