Bodový klid
Šestnáct získaných bodů je taková norma, aby tým mohl mít při slušné jarní formě klid a nemusel se strachovat o záchranu.
V nedávné minulosti šel právě s touto cifrou do druhé půlky ligy nejčastěji. Od roku 2010, kdy se Hradec do ligy vrátil po sedmi letech a odkdy v ní hraje pátou sezonu, je to už potřetí. Dvakrát to byl dobrý základ pro záchranu, jednou, před čtyřmi lety, přišlo špatné jaro a pád.
Důležité v tomto směru je připomenout, jak daleko jsou týmy na sestupových místech. Letos je ten nejbližší (Jihlava) o šest bodů, při sestupové sezoně 2012/13 to byly jen tři, naopak o rok dříve, kdy Hradec měl po patnácti kolech rovněž 16 bodů, to bylo dokonce devět.
A nejnižší zisk v polovině? Před dvěma lety, kdy tým nastřádal pouhých osm bodů a byl jasně poslední, na místo, které by mu zajistilo záchranu, mu chybělo plných sedm bodů. I když pak na začátku jara tuto ztrátu dohnal, pád neodvrátil...
V Hradci bez bodů
Bráno čistě tím, kolik bodů mužstvo získalo v Hradci a kolik mimo něj, tak z toho vychází ne tak často vídaná záležitost. Hradečtí totiž v Hradci nezískali ani bod, všechny si přivezli z cizích stadionů.
Samozřejmě že při bližším pohledu je předcházející výrok poněkud zavádějící, protože Hradec kvůli tomu, že jeho stadion nesplňoval kritéria pro 1. ligu, začal sezonu v Mladé Boleslavi. Tam jako domácí tým získal šest bodů, když se v říjnu vrátil do Hradce, příděl domácích bodů se zastavil a ve třech, v nichž už hrál na Malšovickém stadionu, vyschl.
Nepříjemná bilance, je však třeba říct, že los nebyl právě nejpřívětivější, protože právě v této chvíli do Hradce poslal pražské Slavii a Spartu. Tak jen prohra 3:4 s dalším nováčkem z Karviné asi přinesla řádné rozčarování, i když to hráči cítili i po nedělní prohře 1:2 se Spartou, kterou v zápase často přehrávali.
Posily v akci
Hradec do nejvyšší soutěže postoupil po pádu, který zažil v předcházející sezoně. V té postupové už hodně sázel na tým bez výrazných posil postavený na odchovancích, nebo na hráčích, kteří mají nějaký vztah k regionu.
Po postupu do 1. ligy na tom zase tak moc nezměnil, i když čtyři nové hráče před sezonou a jednoho v průběhu ní získal. Mudra, Martan, Žondra, Milan Černý a Polom se tu více, tu méně do sestavy dostaly, nejhůř se to dařilo tomu nejzkušenějšímu, Milan Černý střídal jen v závěrech zápasu, na základní jedenáctku nikdy nedosáhl.
Od Martana a Žondry, dvou elitních střelců předcházejícího druholigového ročníku, si trenéři krom jiného slibovali také góly, ale k tomu nedošlo. Žondra byl sice jako důrazný hrot hodně vidět, Martan hrál na pravé straně pravidelně, oba se do šancí dostávali, ale prvoligové góly museli obstarávat jiní.
Nečekaní kanonýři
O dvou potencionálních, kteří do Hradce přišli právě s touto, byť jen druholigovou nálepkou, už byla řeč. V úvodu sezony se zdálo, že ve své loňské spanilé jízdě bude pokračovat Pázler, který si před rokem vystřílel korunu krále druholigových kanonýrů. Trefil se třikrát, ale pak se odmlčel a i díky tomu, že se na hřiště moc nedostával, místo něj hrával Žondra a později Pavel Černý.
Závěr podzimu pak přinesl překvapivé řešení, kdo bude hradeckým střeleckým králem první poloviny ligy. Zvlášť v případě Petra Schwarze se to asi moc nečekalo, v neděli se na jeho čtyři góly dotáhl i Tomáš Malinský, který těží z toho, že se v koncovce přece jen uklidnil a dokáže si na rozdíl od minulých let dovedněji poradit.
Gólmanská jednička
Aby brankář odchytal svůj první zápas v nejvyšší soutěži ve dvaatřiceti letech, to se opravdu nestává nejen v českých končinách tak často, častější spíše je, že v tomto věku s prvoligovou kariérou už končí. Ale Radimu Ottmarovi se vyplatila trpělivost, s níž překonal i angažmá v mnohem nižších soutěžích a nyní je jedničkou v prvoligovém týmu, jemuž je výraznou oporou.
Jeho postřeh, předvídavost a mrštnost dávají zapomenout na časté výtky o menší postavě, než je pro brankáře třeba, naopak Ottmar může přidat výbornou hru nohou, kterou mu mohou závidět i renomovanější gólmani.
Sečteno, podtrženo, liga má ve svém středu úspěšného nováčka, byť tomu jeho věk nenapovídá, který se může pochlubit tím, že v hradecké brance zatím nechyběl ani jedinou minutu a který už také poznal pocit, jaké to je mezi elitou udržet čisté konto. Podařilo se mu to už čtyřikrát.
Rozezlení fanoušci
Jejich přízeň bývá výrazná, neváhají za svým týmem cestovat, ostatně na holičkách je nenechali ani ve chvíli, kdy za nimi museli do Mladé Boleslavi, kde tým měl azyl.
Jenomže pak se něco zadrhlo a vzájemné spojenectví dostalo vážnou trhlinu. Na konci října, po nepříjemné domácí prohře s Karvinou, totiž část kotle zveřejnila výzvu Situace je kritická, v níž žádala razantní změny ve vedení klubu, na postech trenérů a hráčům vyčítala nedostatečné zaujetí a porušování disciplíny. Zároveň vyzývala k bojkotu domácích zápasů mužstva.
Tým na to odpověděl nejlépe, jak mohl, následující zápasy v Teplicích a na Slovácku vyhrál, ale stín nevraživosti zůstal. Někteří fanoušci sice tým jeli podpořit, ale museli se obejít bez tradiční děkovačky. Ultras tak v neděli proti Spartě neobsadili kotel, kde seděli mladí fotbalisté klubu. Stadion byl ale slušně zaplněný a maximální kapacita dosažena. tak uvidíme, co bude dál.
