Nakonec situaci urovnali tak, že na nejlepší ztrácejí jen tolik, že to zdaleka nebude na jaře nepřekonatelné, a v tabulce jsou pátí. To by jim však na konci sezony stačilo jen na skromný zápis do klubové kroniky s poznámkou, že postup do 1. ligy sice poměrně těsně, ale přece jen unikl. Ale hradečtí fotbalisté i jejich fanoušci chtějí víc.
Z předcházejících vět pro ně plyne základní poučení pro jaro: Na každý tým, i na ten, který se rve o nejvyšší příčky, může během půlroku slabší chvilka přijít, na koho ale přijdou dvě, nemá moc nadějí dosáhnout na vrchol. V tomto případě postupový, který přímo zajistí jen první místo a další dvě dají naději v následné baráži.
Jaká další důležitá poznání ještě přinesl druholigový podzim nejen v podání hradeckých fotbalistů?
Široké pole zájemců hrát o ligu
Zdaleka ne vždy v nedávné minulosti tomu tak bylo. Letošní druholigový podzim přinesl pravděpodobně nejširší pole týmů, které by se rády praly o šanci zkusit postoupit mezi elitu. S týmy od druhého do pátého místa - Jihlavou, Duklou Praha, Zbrojovkou Brno a Hradcem - se počítalo.
Mnohem méně s vedoucími Pardubicemi, nahoru pokukují ještě Viktoria Žižkov a Ústí nad Labem, dohromady tedy skoro polovina tabulky.
Vlevo smutní hradecký kouč Zdeno Frťala, vpravo slaví ústecký trenér Aleš Křeček.
Radovat se budou jen tři nejlepší, z toho jen první přímo z postupu, na další dva bude už podruhé čekat nešťastně nastavená baráž, která však na jaře ukázala druholigovým týmům, vcelku podle očekávání, odvrácenou tvář.
Nečekaný lídr sídlící za humny
Byla to situace, kterou málokdo pamatuje. Když totiž v 11. kole přijely do Hradce na derby sousední Pardubice, šlo o lídra soutěže, kterého do té doby nikdo neporazil. Jak zvláštní pro fanoušky Hradce! Ti se sice mohli po zápase společně s hráči radovat z vítězství 1:0, ale lídra to v jeho podzimním rozletu jen přibrzdilo, podzimu jasně kraloval, a to i přesto, že v posledním kole prohrál doma se Zbrojovkou Brno.
Že v Pardubicích trpělivě budují konkurenceschopný tým, se ví už několik sezon, ale že z toho bude taková exploze úspěchů už nyní, přesto překvapilo. Celý podzim se čekalo, kdy lídrovi dojde dech, ale nikdo ho ze špice nesesadil. A v Pardubicích už myslí na stadion, případně kde by mezi elitou hráli, kdyby...
Nejen výsledková naděje
Tak vydařený zápas se dá těžko předvést každý týden. Hradci se povedl v podzimním loučení na hřišti týmu, který se do té doby prezentoval asi nejlepším fotbalem v soutěži. Po ne vždy úplně pohledných výkonech se Hradec náramně předvedl v Praze na Julisce.
Na Duklu od začátku vlétl a dal zcela zapomenout na to, kdo je favoritem. Důkladný presink s viditelnou touhou co nejdřív a nejdál od své branky získat míč, jít s ním pak rychle dopředu a ohrozit soupeřovu branku, výborné individuální výkony - radost se dívat. Co na tom, že posledních dvacet minut Dukla zle dotírala ve snaze vyrovnat, výhra patřila Hradci po výkonu, který vzbuzuje optimismus.
Mizející strašák ze zápasů na hřištích soupeřů
Za celé jaro minulého druholigového ročníku se jim to nepodařilo. A v letošním podzimu se také dlouho zdálo, že přivézt výhru ze hřiště soupeře je pro ně nedosažitelné. Nepovedlo se to v Sokolově, u nováčka v brněnské Líšni, v Třinci.
Jakub Dvořák ze Sokolova přehlavičkoval Adama Vlkanovu z Hradce Králové.
Až konečně zápas v Praze na Žižkově odšpuntoval zrodivší se prokletí, které trvalo dlouhých deset měsíců. Výjezdy za soupeři sice na začátku podzimu ještě dvakrát skončily neúspěchem, ale tři výhry v jeho druhé půli hodně pomohly. Bez toho se nahoře nedá hrát.
Hledání tvůrce hry
Z následujícího konstatování žádný fotbalový estét velkou radost neměl. „Musíme hru zjednodušit,“ řekl v jedné pro hradecký tým těžší podzimní chvíli jeho útočník. Zjednodušeně to znamená asi toto: Nic moc nevymýšlet, nezatěžovat se kombinací, kterou bychom soupeře stejně nepřehráli, ale kopnout míč rychle dopředu a tam se o něj rvát.
Důvodů, proč spoléhat na boj a tak trochu i na náhodu, bylo asi víc, jedním z hlavních ale ten, že týmu chyběl typický tvůrce hry.
Trenéři pro tuto úlohu počítali s Jiřím Kateřiňákem, jenomže ten kvůli problémům se zády musel záhy přestat hrát a další spolehlivý se nenašel. Mužstvo, které chce na hřišti kralovat, ale takového hráče bude potřebovat.
Naděje, že se rodí útočná síla
O kvalitách Adama Vlkanovy se ví už dlouho, o talentu Jakuba Šípka a Filipa Firbachera také. V létě dostala hradecká ofenziva další posilu. S vizitkou šikovného střelce přišel ze Slovenska Erik Prekop.
Dal jsem gól! Útočník Hradce Králové Erik Prekop slaví gól, kterým v utkání s Chrudimí otevřel skóre.
V Hradci ji zatím zcela nepotvrdil i vinou zranění, které ho na část podzimu vyřadilo ze hry. Prekop ale ukazoval, že dokáže být týmu velmi prospěšný, a je naděje, že k tomu přidá i góly. Pokud se tak stane, bude mít Hradec velmi slušný útočný potenciál, navíc ve velmi perspektivním věku. Do budoucna by to mohla být slušná zbraň.
Rekordní výhra, v historii klubu ojedinělá
Že se podobného střeleckého kousku fanoušci Hradce dočkají právě letos na podzim, začátek sezony nenaznačoval. Záhy se to změnilo, ve 4. kole přišla nevídaná kanonáda, kterou odnesl Varnsdorf. Hradec mu nasázel osm gólů a výrazně si vylepšil nejen skóre, ale i střeleckou sebedůvěru.
Šlo teprve o třetí osmibrankovou výhru v soutěžním zápase za poslední čtvrtstoletí. Předtím v roce 1984 v ligovém zápase porazil 10:2 Ústí nad Labem, o jedenáct let později pak v zápase Poháru vítězů národů rozdrtil lucemburský Vaduz 9:1.
Nervozita z budoucnosti stadionu
Už už se zdálo, že nic nebrání tomu, aby se konečně mohlo začít stavebně něco dít na malšovickém stadionu. Všechna potřebná povolení byla vydána, radnice měla odsouhlasené peníze. Jenomže pak přišla znepokojivá informace o tom, že se nenašel dodavatel, který by byl schopen za stanovenou částku stadion postavit. Vedení klubu znejistělo a v nejistotě bude žít do začátku března, kdy bude hradecké zastupitelstvo rozhodovat co dál.
Fotbalový stadion v Hradci Králové
Z tohoto pohledu hradeckému klubu podzim na klidnou zimu nezadělal, spíše naopak. A raději nedomýšlet důsledky, které by přineslo rozhodnutí, jež by stavbu oddálilo. Nejen pro perspektivu klubu, jenž se bez pořádného stadionu nemá šanci posunout výš, ale třeba i bezprostředně pro hru a výsledky druholigového týmu.
Stokrát sice můžeme opakovat frázi, že samotným hráčům může být jedno, co se kolem stadionu děje, že oni jsou placeni od toho, aby dobře hráli. Ale ruku na srdce: Ukažte někoho, kdo by to v jejich situaci nevnímal. Jde to vůbec?
