„Libora Žondru není lehké bránit, to my víme, byl tady u nás nějakou dobu. Umí se se svojí výškou prosadit a bohužel pro nás mu to jeho noví spoluhráči posadili přesně na hlavu a on to trefil,“ vypravoval gólman, který si na svoji premiéru musel počkat do svých pětadvaceti let.
První zápas v prvním týmu Hradce to ale nebyl, nedávno odchytal čtvrtfinálový duel pohárového MOL Cupu, v němž Hradec prohrál 0:2 se Zlínem.
Konečně jste se dočkal i v lize, byl jste hodně nervózní?
Neřekl bych. Ono ani na to nebyl čas, seběhlo se to docela rychle. Po pondělním zápase juniorky, který jsem odchytal, mi trenéři řekli, že bych měl ve středu ve Vítkovicích naskočit.
Jaké to pro vás bylo utkání?
Určitě nebylo jednoduché hlavně proto, že Vítkovice se zachraňují a hrály na krev.
S něčím podobným se vaši spoluhráči setkali i minulý týden, kdy však doma s Ústím prohráli...
Tuhle porážku jsme ve Vítkovicích chtěli odčinit. Chtěli jsme vyhrát, jeli jsme si pro tři body, ale bohužel je nemáme. Je podle mě škoda, že se to nepovedlo, bod je málo, měli jsme na víc.
Takže máte z premiéry rozporuplné pocity?
Tak trochu. Na jedné straně mám splněný sen. Od mala jsem šel za tím, abych se v hradeckém áčku jednou prosadil. Podařilo se to konečně, ale teď mě mrzí, že premiéra nebyla vítězná. Snad ale nějaké další zápasy ještě přijdou a s nimi i vítězství.
Vašimi konkurenty jsou zkušení Radim Ottmar a Jiří Lindr. Co vám radili před utkáním?
Žádné zvláštní rady nebyly, já je od nich čerpám celou sezonu. Jen mi popřáli hodně štěstí.
