Běžela 74. minuta zápasu, Hradec po vedení 2:0 z úvodu zápasu prohrával 2:3, když domácí brankář Lancman špatně odhadl verdikt rozhodčího a chtěl rozehrát míč, o kterém se domníval, že skončil v autu za brankovou čárou. Proto balon, jenž zachytil do ruky, položil na zem, v tu chvíli se k němu ale vyřítil právě Dvořák, takže Lancman zpanikařil a vzal míč znovu do rukou.
Sudí zapískal a nařídil na hranici brankového území nepřímý kop ve prospěch Hradce. Dvořák v té chvíli na nic nečekal, míč postavil na zem a bleskově ho přihrál volnému Vlkanovovi, který dal gól.
Tohle se vidí méně než málokdy, jak jste situaci viděl vy?
Erik Prekop vracel dlouhý míč před branku a všichni měli za to, že míč opustil hřiště. Já jsem si ale všiml, že rozhodčí aut nemával, takže když si brankář Lancman stavěl míč na zem, že ho rozehraje, tak jsem se k němu rozběhl. On ho vzal zpátky do rukou a sudí zapískal.
Věděl jste hned, co bude následovat?
Věděl, takže jsem míč vzal a díval se, komu bych ho přihrál. Nejdřív jsem chtěl zpátky na Erika, ale ten si asi také myslel, že mají rozehrávat domácí, takže pak tam byl už jen Adam Vlkanova, který toho využil. I když už to bylo v okamžiku, kdy domácí poznali, že je zle a rychle chtěli něco udělat.
Byl z toho nečekaný gól, neměl jste strach, že ho rozhodčí neuzná? Už třeba proto, že domácí ve chvíli, kdy jste rozehrával, určitě nebyli v předepsané vzdálenosti.
Také mě to v první chvíli napadlo. Kdyby rozhodčí pískl a nechal vše opakovat, asi by se nikdo moc nedivil a nemohl proti tomu nic namítat.
Pro váš tým to navíc byl gól, který vám pomohl obrátit skóre ve svůj prospěch. Souhlasíte s tím?
Určitě. Každý gól tým nakopne a po tomhle jsem si říkal, že by to mohlo vyjít i na výhru, i když do konce už moc nechybělo.
Nakonec se vám to povedlo vaší střeleckou zásluhou, v předposlední minutě jste se po několika letech znovu trefil v lize za Hradec. Jak jste viděl tenhle gól?
Honza Záviška se na straně pěkně uvolnil a dával mi to po zemi před branku. Měl jsem v té chvíli i trochu štěstí, protože míč šel trochu za mě, jenomže obránce Jihlavy, který Honzu bránil, ho trochu tečoval a tím mi ho poslal přesně do kroku. A mě střela sedla, takže zapadla k tyči.
Zakončil jste tím pro váš tým úspěšný zápas, který jste si ale možná trochu zbytečně zkomplikovali. Souhlasíte s tím?
Souhlasím. Vedli jsme 2:0, pak soupeř snížil. Možná z naší strany trochu zbytečně, ale nemůžeme si představovat, že za celou sezonu nedostaneme žádný gól. Horší bylo, jak jsme vstoupili do druhé půle. Tam to bylo z naší strany špatné, Jihlava nás přehrávala a bylo jen otázkou času, kdy to skončí gólem. Nakonec dali dva.
 |
Přesto jste vyhráli a na reprezentační pauzu jdete s plným bodovým ziskem šesti bodů.
Tohle povzbudí a do pauzy dodá klid na práci. Na druhé straně si nemůžeme myslet, že všechno je dobře. Za stavu 2:0 jsme měli soupeře na lopatě, nechali jsme si vedení vzít a musíme si říct, že jsme vyhráli i trochu se štěstím. Tohle by se nám ale příště mohlo vymstít.
V Jihlavě jste tři roky působil po odchodu z Hradce, vnímal jste to při návratu s Hradcem?
Už ne. V týmu už není nikdo, s kým jsem hrál, dokonce ani moc lidí z vedení klubu, takže vlastně žádná rivalita.
Návrat do Hradce ale musel být právě z Jihlavy, odkud jste se do Hradce ty tři roky vracel, hodně veselý.
První dva roky jsem pendloval a jen občas v Jihlavě přespával, pak se nám narodil malý a už jsme tam s manželkou bydleli. Musím říct, že to byla jedna z nejveselejších cest, co jsem z Jihlavy zažil. I proto, že předtím jsem většinou řídil...
