Většina ostatních klubů dává přednost, pokud to finanční situace klubu dovolí, tréninkům v teple někde na jihu Evropy, případně v domácích podmínkách alespoň tam, kde je bezprostředně k dispozici kvalitní fotbalové hřiště.
Přesto je kouč hradeckého týmu Zdenko Frťala přesvědčený, že model, který Hradec letos zvolil, hráčům a potažmo celému týmu prospěje. Byť fotbalová stránka tréninku tento týden, čtvrtý od začátku přípravy, výrazně ustoupila ve prospěch kondiční.
„Důležité je, co tím sledujete,“ vysvětluje hradecký kouč o soustředění, na které se tým vydal bez lyží a jehož hlavní náplní je nabírání kondice na horském vzduchu.
Takže co tím sledujete vy?
Myslím si, že právě pro kondiční část, kterou máme na programu, je v této části přípravy čas a prostor. Druhá liga má na přípravu devět týdnů, považuji čerstvý horský vzduch za prioritní, splní to potřebný kyslíkový efekt a kondiční také. Proto jsem za tuhle možnost rád.
Většina špičkových klubů ale od podobných soustředění upustila a jezdí tam, kde mohou trénovat venku na fotbalovém hřišti, nejlépe na přírodní trávě.
To se ale spíše týká týmů první ligy. Dneska je totiž mezi týmy obou lig přece jen rozdíl v tom, že když ten z první odjede trénovat do tepla na přírodní trávníky a pak se vrátí, tak v tom může většinou doma pokračovat, protože má vyhřívané hřiště. Takže plynule přejdou na své, což ve druhé lize není.
A nebude vám týden chybět po fotbalové stránce? Vždyť ve Špindlerově Mlýně je teď metr sněhu a hrát fotbal se tam nedá.
O nic nepřijdeme. Přes den sice trénujeme bez míče, ale večer máme halu, kde se hráči k míči dostanou, takže úplně bez něj celý týden nejsou.
Co hráči? Podobné běžecké galeje nejsou po celé generace fotbalistů oblíbené...
Hlavně by si měli uvědomit, že je to součást jejich kondiční připraveností a že to, co teď nasbíráme, se nám v sezoně bohatě vrátí. Navíc máme štěstí na počasí, jsou tady nádherné scenérie, takže z tohoto pohledu si také není na co stěžovat, žádný marast, při kterém se nechce ven.
Co vám na toto soustředění řekl kondiční trenér?
Za roky, po které trénuji, mám už sám zkušenosti a nějaký základní mustr, jak nastavit tréninkové jednotky. Všechno jsme ale pochopitelně připravovali společně.
On ale s vámi ve Špindlerově Mlýně není. Proč?
Bohužel zdravotní stav několika našich hráčů neumožnil, aby se soustředění zúčastnil. Věnuje se totiž našim šesti zraněným hráčům v Hradci, kde v této fázi své rekonvalescence a přípravy mají podmínky lepší. Navíc tady by riziko toho, že se opět zraní, leží mnohem větší, když se běhá na sněhu.
Jako hráč jste patřil ke generaci, která si podobných těžkých soustředění zažila asi víc než ty současné. Jak na to vzpomínáte?
Mám trnavskou školu trenéra Antona Malatinského, která byla hodně tvrdá. Už v sedmnácti jsem šel do áčka a tam jsem prošel rukama Valeriána Švece, Stanislava Jarábka a Ladislava Kuny, kteří z něj vycházeli. Pro nás to byly opravdové galeje.
Jak vypadaly?
Když takové soustředění bylo, denně jsme měli čtyři tréninky. První začínal v půl sedmé ráno a končili jsme čtvrtým tréninkem v půl deváté večer. Tehdy jsme jezdili s Trnavou do Piešťan a během soustředění už jen sejít dolů po schodech byl strašný zážitek.
Kolik toho současní hráči odtrénují oproti vám?
Dovolím si říct, že tak šedesát sedmdesát procent. Ale ono to někdy není jen o objemu, ale o tom, aby ten trénink měl hlavu a patu. Tehdy byla jiná doba, naštěstí teď už je všechno víc kontrolováno, víc hlídáno sporttestery a kondičními trenéry.
Blížíte se k polovině přípravy, jak jste s ní zatím spokojen?
Trápí mě zranění hráčů, o kterých jsem už mluvil. Máme před sebou ještě pět týdnů a pořád věřím, že se dají dohromady tak, aby byli dobře připravení. Čekáme na to, kdy se budou moci zapojit do tréninku s námi.
Kdo k tomu je nejblíž?
Podle diagnóz asi Wesley da Silva s Pokorným, Zorvan s Vlkanovou jsou asi o týden dva ve skluzu. Bohužel u Trávníčka a Matouška bude návrat delší a jde také o to, abychom nic neuspěchali.
Hlavně Vlkanova se Zorvanem odehráli výborný podzim, stihnou se vrátit včas?
Doufejme. Vlkanova je schopen se do solidní formy dostat za dva tři týdny tréninku, navíc to, co nebude mít natrénováno, je schopen nahradit srdcem. A u Zorvana je důležité, že zatím nejsou s jeho rekonvalescencí potíže.
V hlavní roli trasoměr. Jen ve středu měl volnoTrasoměr, spíše známý pod názvem měřící kolečko, kterým například policisté měří důležité vzdálenosti při dopravních nehodách, měl ve středu od trenérů hradeckého mužstva volno. Poprvé od pondělí, kdy hradečtí fotbalisté dorazili do Špindlerova Mlýna na kondiční soustředění. Neznamenalo to nic jiného, než že po dvou perných běžeckých dnech přišla na řadu jiná forma tréninku. Tým se se svými trenéry vypravil na pořádnou horskou túru. Ze Špindlerova Mlýna vyrazili autobusem nahoru na Špindlerovu boudu, odtud přes nově postavenou Petrovu po hřebenové cestě na Martinovku. Rychlý pochod, jehož intenzitu násobily hůlky pro nordic walking, pak pokračoval zpátky na Petrovku, ale tentokrát přes Ptačí kámen. Aby byl středeční itinerář úplný, dodejme, že zpátky na vojenskou zotavovnu do Bedřichova, kde tým tento týden tráví, se dostal z Petrovy boudy přes Davidovky. Že by ale po tomto ne právě krátkém pochodu čekal na hráče už jen klid, to určitě ne. Následoval totiž večerní trénink v hale, i to umožňují poměry v tamní zotavovně. „Byl jsem tady naposledy se Spartou před deseti lety, proto jsem věděl, do čeho jdeme. Ubytování, strava, terény kolem a další servis pro nás, jako jsou posilovna, tělocvična či možnosti regenerace, to je pro takovou přípravu all inclusive se vším všudy,“ pochvaluje si kouč hradeckého týmu Zdenko Frťala. Včerejšek byl výšlapem na hřeben Krkonoš výjimečný, už dnes se tým vrátí k drilu, který absolvoval v prvních dvou dnech. A bude prý hodně podobný jako v úterý. Pro toho, kdo by si chtěl vyzkoušet, jak chutná ligový fotbalový chléb v době, kdy se připravujete na další část sezony, tady je úterní program: Budíček podle libosti, ale snídaně v 7.30. Po chvilce přípravy začátek dopolední fáze. Ta úterní měla jako hlavní náplň výběhy na 800 metrů, tři série po čtyřech se zvyšující se intenzitou, což dělá dohromady 9 600 metrů. „Kondiční trenér nás rozdělil podle fyzických testů do výkonnostních skupin. Mně takové tréninky nevadí, ale jsem ve skupině s Milošem Kopečným a to je normální robot. Docela mě utahal,“ popsal pro klubový web své zážitky z něj Otto Urma. Náročnost zvyšují ještě podmínky. Tréninky probíhají po bedřichovských cestách, které jsou sice i přes množství sněhu perfektně upravené, ale přece jen na nich sníh leží. Proto hned po první dnu přišla na řadu vychytávka, někteří hráči si na své běžecké boty přidělávali vruty, které byly do Krkonoš narychlo přivezeny z Hradce. Po obědě chvíle volna a odpoledne ještě větší intenzita: padesátimetrové sprinty do kopce, pět sérii po osmi sprintech. Následuje rehabilitace a po večeři trénink v hale, kde přichází na řadu přece jen hravější část dne, i když určitě ne odpočinková. Tak co, zkusíte to? Pokud ano, pak možná po týdnu oceníte, že si v sobotu budete moci zahrát zápas, jak to Hradecké čeká na cestě domů ve Vrchlabí. |
