Nechal se hloupě vyprovokovat. Hreidarsson to na něj zkoušel už jednou, teď do něj zase vrazil a dvoumetrový Koller mu to vrátil. "Míč byl úplně jinde, hráč běžel kolem a udeřil mě loktem. Tak jsem se po něm ohnal a zasáhl jsem jej někam do ramene."
Další události jej tak překvapily, že nestačil ani protestovat. "Napadlo mě, že nás vyloučí oba, ale rozhodčí řekl, že jsem na soupeře plivl a poslal ven jenom mě."
O přestávce Kollerovi nikdo nic nevytýkal, a on jen z povzdálí sledoval, jak se tým chystá na druhou půli. "Kluci si říkali, že se semknou a pokusí se uhrát aspoň remízu," říká útočník, který pak doprovodil na tribunu náhradníky, jež se nedostali ani na lavičku. Mačkal palce, aby kamarádi na hřišti jeho úlet napravili. "I v deseti se dalo vyrovnat, ale když padl druhý gól, vypadalo to špatně."
"Takový zápas jsem nezažil," kroutil hlavou Tomáš Rosický a dodal: "Měli jsme dát první gól, šance na to byly." To samé si myslí i Karel Poborský. "Během dvaceti minut jsme měli čtyři gólové šance, ale neproměnili jsme je, přišlo zbytečné vyloučení, gól do šatny, a byl konec."
Stoper Jiří Novotný přidává svůj názor: "S oslabením bychom se dokázali srovnat, stáhli bychom se a čekali na brejky, ale gól všechno změnil."
O Kollerově vyloučení rozhodla porada hlavního rozhodčího s pomezním pod hlavní tribunou, stejní dva muži po krátké konzultaci uznali i spornou druhou branku. "Když jsem viděl, jak si Islanďané přihrávají, ulevilo se mi, věděl jsem, že to je ofsajd," prohlásil brankář Pavel Srníček, který po rychlém brejku znenadání čelil přesile islandských útočníků. Sigthórsson mohl po souboji se Srníčkem dorážet do prázdné branky, ale on nahrál ještě lépe postavenému A. Sigurdssonovi.
"Pomezní už držel nad hlavou praporek, ale nakonec ho dal dolů a gól uznal," tvrdí Jiří Novotný.
Třetí branku už dirigent české obrány neviděl. Lékaři mu ošetřovali zranění, které si sám způsobil při faulu, za který byl gólový přímý kop nařízen. "Chtěl jsem odkopnout míč, ale trefil jsem soupeře do nohy," popisuje Novotný faul. Zranění přišlo v následujícím zlomku vteřiny: "On mě vzápětí trefil také."
Za normálních okolností by se okamžitě nechal vystřídat s bolestivě poraněnými postranními vazy. "Jenže na hřišti byli už tři náhradníci, střídat jsme nemohli a já jsem tam nechtěl nechat kluky v devíti."
Závěrečný hvizd byl vysvobozením, složil se k zemi a několik vteřin zůstal klečet s rukama i hlavou na zemi. "Strašně to bolelo," omlouval se. Na trávník pro něho sprintoval lékař Petr Krejčí a celou cestu ke kabinám ho podpíral. Nebyl to slavný odchod z bojiště, spoluhráči už byli dávno v šatně a všude kolem poskakovali štastní Islanďané.
 Islanďané se radují z prvního gólu v Srníčkově síti |
