V loňském roce přišla na tento japonský tým bída s nouzí, z první ligy sestoupil a čtyři lidé z pětičlenné české enklávy ve Visselu skončili. Trenér Pavel Řehák a jeho asistent Pavel Trávník, s nimi také hráči Ivo Ulich a Martin Müller.
Už v říjnu 2004 odešel předčasně z Kóbe kvůli neshodám s novým klubovým manažerem trenér Ivan Hašek, který ve Visselu působil devět měsíců. Právě Hašek si v létě 2004 přivedl do japonského klubu záložníka Horvátha a asistenta Řeháka. Trávník přišel později, Ulich s Mülllerem byli v Kóbe od léta 2005.
"V pondělí jsme začali přípravu, trénujeme dvakrát denně. Dopoledne děláme na kondici, ale i s míči, odpoledne jsme v posilovně. Právě z ní jedu domů," řekl Horváth a jen tak pro sebe si zamumlal na jednu nerozhodnou řidičku. "Tak se pohni, bábo."
V Kóbe je o osm hodin víc než v Česku.
Nový kouč volal: Počítám s tebou!
V klubu nezůstala hlava na hlavě, vedle značné obměny hráčského kádru došlo i ke změně kouče. Vissel angažoval dvaapadesátiletého anglického trenéra Stuarta Baxtera, který loni vedl jihoafrickou reprezentaci.
"Zatím tréninky vedou dva japonští asistenti, protože Baxter má dorazit až teď v sobotu. Ale o vánoční dovolené mi volal domů do Prahy. Anglicky se jakž takž domluvím, říkal mi, že se mnou počítá a abych si hlavně pořádně odpočinul. Tak tohle mě samozřejmě potěšilo," pokračoval Horváth.
"Než to podepsal, tak si nejspíš pořádně prohlédl kazety z našich zápasů. A asi jsem se mu líbil, protože jinak by nevolal."
V pondělí před prvním tréninkem nestačil český levonohý záložník zírat, v kabině se objevilo sedmnáct nových hráčů.
"Samí Japonci. A s Baxterem prý mají přijít ještě dva cizinci, údajně nějací černí fotbalisté, ale Brazilci to prý nebudou. Baxter říkal, že brazilské hráče nemá rád, protože jsou líní. Je mi jasné, že pod tímhle trenérem nás čeká tuhá disciplína, dřina a tvrdé herní pojetí. Baxter má jasný úkol vrátit nás do první ligy."
Japonská druhá ligy se hraje od 5. března do 5. prosince, má třináct účastníků, kteří se navzájem střetnou dvakrát doma a dvakrát venku. Kvůli lichému počtu týmů pak v každém kole jedno mužstvo stojí.
"Minulý rok jsme prostě byli ze všech prvoligových celků nejslabší. Ne snad, že zrovna Češi by patřili k těm nejhorším, ale nešlo nám to jako mužstvu. Například já dal na podzim 2004 šest gólů, ale loni za celý rok jen tři. I tahle moje bilance odráží, jak zoufale jsme na tom byli," řekl třicetiletý Horváth.
Když se ptáme na největší rozdíl mezi japonskou a českou ligou, Horváth řekne:
"Za pětaosmdesát minut zápasu přijde tak čtyři pět brankových šancí, zatímco za poslední pětiminutovku jich bývá kolem patnácti. Je to tím, že každý tu chce vyhrát. Takže když zápas není jasně rozhodnutý, kdekdo se vrhá do útoku. Což se fanouškům samozřejmě líbí."
Přestože Kóbe hrálo loni zoufale o záchranu, podle Horvátha chodilo na jeho domácí zápasy v průměru kolem šestnácti tisíc diváků. "Teď nám asi ubydou, ale řekl bych, že přes deset tisíc jich bude chodit zas."
Fotbalista, který je rozeným tvůrcem hry, typickým rozehrávačem, putoval loni sestavou Visselu víc, než je zvyklý. "Jednou jsem hrál úplně nalevo, podruhé zas napravo a pak taky těsně za útočníkama," popisuje. "Zkoušeli jsme prostě všechno."
A co by hrál pod Baxterem nejraději letos?
"Nejradši bych dával góly," zasmál se dvacetinásobný reprezentant, který za Česko naposled nastoupil v dubnu 2002 v přátelském bezbrankovém duelu v Řecku.
Soustředění vedle americké základny
Do začátku soutěže čeká Horvátha vedle domácí přípravy také únorové soustředění na americkém tichomořském ostrově Guam, který leží na půli cesty mezi Japonskem a Novou Guineou, a je na něm jedna z nejvýznamnějších amerických vojenských základen.
"Je to tam z Kóbe asi tři hodiny letu a budeme tam mít herní přípravu. Už jsem tam by loni, je tam spousta výborných travnatých hřišť pro fotbal a baseball, která využívají především právě Japonci."
Teprve potom přiletí za Horváthem manželka Jana se čtyřletou dcerou Adrianou.
"Teď bych si jich stejně neužil," vysvětluje fotbalista, jehož si čeští kolegové donedávna dobírali, že žije na hradě.
"Dům, ve kterém bydlíme, má totiž takové dvě věžičky. A náš byt je až nahoře, s terasou a krásným výhledem na moře. V tomhle směru jsem moc spokojený. Teď ještě abychom byli co nejrychleji zpátky v první lize."
