"Požádalo mě o to vedení klubu. Mají z toho teď poprask. Zloba fanoušků na ně asi stejně dopadne, ale až po mém odletu. Bude to pro ně rána. Hodně to tady prožívají a nedivím se: je 12 kol do konce a Kóbe hraje o postup z druhé ligy," svěřoval se zkušený záložník.
A do toho se ozvala Sparta.
Bylo to v pátek. Zrovna jsme dohráli zápas, když poprvé zavolala.
A vy?
Jeden oběd a jedno odpoledne jsem si nechal na rozmyšlenou, ale vlastně jsem si byl jistý, že Spartu neodmítnu.
Víte, že mě to překvapuje? Myslel jsem, že vám v Japonsku nic nechybí.
Zvykl jsem si tady, to jo. Navíc jsem vůbec nepočítal, že by se Sparta mohla ozvat. Ale teď mám velké očekávání: chci se Spartou vyhrát titul a hrát Ligu mistrů.
To je hlavní motivace pro návrat?
Jo. A pak jsem se taky bavil s rodinou. Dceři je pět a uvažujeme o dalším prckovi, takže i proto byl návrat žádoucí. Už se na Spartu těším.
I na to, jak vám slávisti dají za uši? V jejich očích budete zrádce: sice vás Sparta odchovala, ale v lize jste spojen víc se Slavií.
Budu se starat sám o sebe, o svoje výkony. Ať mi dají za uši, jestli chtějí. Sparta se neodmítá a slávisti mají starosti sami se sebou.
To se dá nyní říct o Spartě taky.
Já to myslel jinak. Slavia už zase staví stadion a nechci ji urazit, ale už to dělá x let. Tyhle trable Sparta nemá.
Herně však v pohodě není.
Herně nebyl dlouho v pohodě ani Real. Nemůžete držet formu v jednom kuse 20 let. A Sparta zase bude nahoře, tomu věřím. Já ji hrát neviděl, chytřejší budu, až na ni mrknu ve čtvrtek v televizi v Poháru UEFA.
Pondělní ligu v Teplicích už budete hrát?
Rád bych. Je trochu pikantní, že začínám tam, odkud jsem do Japonska odcházel, ale zatím je vše hektické, nemám čas nad tím přemýšlet.
Ani nad tím, zda vám Japonsko bude chybět?
Brečet snad nebudu, ale fakt je, že spokojený jsem tady byl hodně. Zahlédl jsem nějakou slzu u manželky, ale doufám, že v tom byla i slza štěstí. Chceme se do Japonska určitě brzy vrátit třeba na dovolenou.
Berete si domů něco, co vám bude Japonsko připomínat?
Nic jsem koupit nestačil. Ale manželka tady bude ještě 10 dní a je zvykem, že tomu, kdo se loučí, snášejí ostatní dary. Asi nám s nimi přijde do Prahy kontejner. V Japonsku toho bylo hodně bezva. Lidi, jídlo...
Ani žádné suši nebo řasy s sebou nevezete?
V Česku se taky dobře jí, ne?
|
Kóbe, to byl rajský život "Někteří hráči Horvyho fotbalově přerostli, ale lidi ho pořád zbožňují," řekl loni MFDNES v tréninkovém centru fotbalistů Kóbe reportér Kazuaki Hotta z deníku Sports Nippon. "Horvy" – tak familiárně jej tituloval dokonce i oficiální klubový program při ligových zápasech, doprovázených o poločase ohňostrojem – patrně okouzlil i vedení klubu. Zatímco v září 2005 působilo v tehdy prvoligovém Kóbe pět Čechů (Horváth, Ulich, Müller + trenéři Řehák a Trávník), po sestupu do druhé ligy zůstal pouze Horváth. Na Dálném východě rád chodil na ryby, z rozlehlé terasy luxusního bytu s elektronickou toaletou a dalšími výkřiky japonské techniky měl moře na dohled. Zamiloval si suši. V Japonsku se líbilo i rodině. "Tady se nebojím vzít dcerku na fotbal, lidi se jí tu přímo klaní," vyprávěla s malou Adrianou na klíně během loňského ligového zápasu manželka Jana Horváthová. "To bych v Česku neudělala, bála bych se." V Kóbe, moderním městě, oživeném po katastrofálním zemětřesení z roku 1995, chyběly Horváthovým jen maličkosti. "Není tu pořádný chleba ani rohlíky a z domova si nechávám posílat podravku a jíšku," vyprávěla Horváthová. Ale hned nadšeně dodala: "Nádherně jsme tady zpomalili, je to rajský život." |
