„Penalta je tehdy, když ji nařídí rozhodčí,“ krčil rameny zklamaný David Homoláč.
Jihočeši přišli o všechny body. „Soupeř měl štěstí, že dostal míč přesně na nohu. Kdyby to spadlo o metr dál, v klidu bych ho měl,“ dodal. „Jenže na kdyby se nehraje.“ Hostující celek na Kladně dlouho sahal po vítězství. Vedl. Jak se stalo, že domácí v závěru i v deseti dokázali zápas otočit? „Nedokázali jsme udržet míč ve středu pole,“ vysvětlil Homoláč.
„Místo abychom to v klidu dohráli, tak jsme se dostali pod tlak a zbytečně zalezli na vápno.“ Hned v úvodu druhé půle musel s výronem kotníku střídat David Horejš, stabilní obránce Jihočechů. Nastoupil za něj Jiří Skála, který delší dobu nehrál. „Nemyslím si, že by zrovna nějaká nesehranost měla vliv na konec zápasu,“ zamyslel se Homoláč. „Domácí v závěru vsadili všechno na jednu kartu a vyšlo to.“ Podle hráče se dostávali hosté pod tlak díky dlouhým autům soupeře.
„Házeli snad čtyřicetimetrové auty do vápna,“ popsal situaci. „Věděli jsme o tom, ale stejně jsme na to nedokázali reagovat.“ Volešákův gól nestačil „Než jsme dali gól, bylo to spíše o boji než o fotbale,“ popsal průběh zápasu záložník Ladislav Volešák. Podle něj byl fotbal hodně průměrný a nebylo příliš šancí, ze kterých by mohli oba soupeři vstřelit branku.
Nakonec se to povedlo právě jemu. V 75. minutě prostřelil brankáře Vaška z hranice pokutového území. „Rozmýšlel jsem se, jestli nemám ještě někomu přihrávat,“ popsal Volešák. „Nakonec jsem to zpoza obránce zkusil.“ A trefil se. Brankář si sice na míč sáhnul, ale ten mu přeskočil ruku. Hosté byli nasměrováni k další výhře na hřišti soupeře. Nakonec neuhráli ani remízu. „Je to škoda, byli bychom spokojeni i s bodem,“ doplnil Ladislav Volešák.
Vedli 1:0 a soupeř hrál o deseti. Do 82. minuty neměl vážnější šanci. Vše nasvědčovalo tomu, že si hosté výsledek pohlídají. „Už jsme pomalu počítali s tím, že máme tři body. Nějak jsme se uspokojili,“ míní Volešák. „Ještě pět minut po vyloučení Veleby jsme hráli dobře, ale pak jsme se zbytečně zatáhli.“ Jihočeši nastoupili bez svého nejzkušenějšího hráče Karla Poborského, který má lymskou boreliózu.
Hráčům na hřišti hodně chyběl. „Že nehrál Karel Poborský, to pro nás byla velká ztráta,“ myslí si Volešák. Poborský prý spoluhráčům hodně pomáhá už pouze svou přítomností. „Kdyby hrál, pomohl by nám psychicky. Ale také bychom třeba lépe podrželi v závěru balon,“ řekl Volešák.