Nejsou na vás mladí svěřenci drzí?
Kdepak, ale znám je jen měsíc. Od prvního setkání na mě působili suverénně, ale žádní frajírci mezi nimi nejsou. Kdybych zjistil, že někdo machruje, asi by mě to trénování moc nebavilo. Ale dva tréninky jsem už vedl sám bez hlavního kouče Jirky Kaisra a problémy nebyly.
Jak vám říkají? Míro, nebo pane trenére?
Hned zkraje jsem jim řekl, ať mi tykají. Povídám: Chlapi, jsem jeden z vás. Ačkoliv to tak možná nevypadá, Slovan mě koupil jako hráče!
Jak jste se k trénování dostal?
Když jsem se v létě vrátil do Liberce, na schodech jsem potkal Petra Myslivce, který šéfuje mládeži, a nabídl mu pomoc. V Rakousku, kde jsem hrál, je běžné, že si starší fotbalisté chodí ve volnu zatrénovat třeba s žáčky. Po dvou týdnech se ukázalo, že je potřeba pomoct s trénováním dorostu, a tak jsem přijal. Díky zranění mám možnost být s kluky i o víkendech a při zápasech. V průměru jsem u týmu dvakrát týdně.
Jaké máte úkoly?
Když má hlavní trenér řeč k hráčům, já ho doplním. Radím hlavně obráncům, což je můj post. Pak dělám rozcvičku, v průběhu zápasu vytýkám klukům chyby a říkám svůj názor na střídání. Dostávám velký prostor, za což jsem rád.
Máte nějaké trenérské vzdělání?
Ano, mám takzvanou Licenci B a chtěl bych si udělat áčko. S tím už bych mohl trénovat i třetí ligu. Do budoucna bych chtěl vystudovat i profilicenci, ale na to mám ještě čas, zatím jsem pořád fotbalista. Ale trenérem bych se stát chtěl, láká mě to.
Teď pojďme k Miroslavu Holeňákovi jako hráči. Vaše obnovená premiéra v Liberci byla nepříjemná - nejdřív jste nemohl hrát, protože Slavia zadržovala vaši transferkartu, a pak jste se hned zranil...
Nesl jsem to hodně těžce. První týden po zranění jsem byl na prášky.
Říkal jsem si: Ty jsi vážně smolař. Když můžeš hrát, tak ti to zakážou, a když ti to dovolí, tak si natrhneš sval. Ale teď je to o něco lepší. Dělám pokroky, můžu aspoň chodit.
Kdy se znovu objevíte na hřišti?
Za dva týdny jdu na kontrolní vyšetření ultrazvukem, které snad určí, že jsem zdravý. Pak bych mohl začít trénovat naplno. Odteď za 3 týdny bych mohl teoreticky hrát. Ale to je ve hvězdách. Říkám si, že bych mohl stihnout celý listopad a pak i prosincové zápasy. To je pro mě velká motivace. Snad se mi to vyplní.
Liberec je u dna tabulky. Sledování zápasů pro vás asi musí být velkým utrpením, že?
Samozřejmě, že jsem takovou situaci vůbec nečekal. Těšil jsem se, že budeme hrát na špici. Vnímám názory fotbalových expertů, že Liberec nepatří na dno tabulky, ale už to trvá dlouho. Už by to chtělo dokázat výsledky, ne jenom řečmi. Velkou roli hrál podle mě prohraný domácí zápas se Zlínem. Kdybych se v něm nezranil, třeba by se všechno vyvíjelo jinak. Nechci říct, že bych dal 3 góly a rozhodl, ale nemuseli jsme prohrát, bylo to dobře rozehrané.
Jste už tak trochu trenér, takže co byste poradil svému "kolegovi" Zachovi? Jak mužstvo zvednout?
To je dobrá otázka, to jste mě pobavil. Ale asi vás zklamu. Jednak nevím, co bych teď poradil, a navíc věřím, že trenér Zach sám ví, co má dělat. Hlavně my hráči musíme zabrat. Věřím, že to můžeme otočit, nic jiného nám taky nezbývá. Teď máme soupeře, kterého bychom měli doma porazit. Ale pozor, Kladno dalo nářez Budějovicím, takže nesmíme nic podcenit.
Liberecký kapitán Nezmar připouští, že už Slovan hraje o záchranu.
Souhlasíte?
Naše postavení tomu napovídá, ale myslím, že to boj o záchranu zatím není. Po Kladnu snad budeme mít 8 bodů a pětibodová ztráta na střed tabulky se do zimy dá stáhnout. Pokud ovšem Kladno neporazíme a budeme takhle pokračovat, bude to průšvih. Potom už se můžeme bavit o boji o záchranu.
Nelitujete teď trochu, že jste se z Rakouska vrátil právě do Liberce?
To určitě ne, i když jsem takhle špatný start nečekal. V rakouském Mattersburgu jsem ze dne na den skončil a zvažoval jsem nabídky. Přemýšlel jsem, že bych zůstal doma ve Zlíně, ale ozval se Liberec, a to mě najednou začalo hrozně lákat. Liberec má silnější mužstvo než Zlín, i když to tak teď třeba nevypadá.
Kdy se chystáte přejít od hráčské kariéry k trénování na plný úvazek?
Já bych chtěl hrát ještě dlouho. Když se člověk takhle zraní, říká si, jestli to má ještě zapotřebí. Ale noha se časem uzdraví a zase bude líp. Motivaci pořád mám. Je mi jednatřicet a aspoň do pětatřiceti bych chtěl u fotbalu vydržet. Zatím nepřibírám, snažím se dodržovat životosprávu. Záleží na zdraví, a jestli na to budu herně mít.
Miroslav Holeňák (vpravo) v herní přestávce vynucené zraněním nezahálí a dělá asistenta trenéra u libereckého B- dorostu. |