„I když mě fanoušci zvolili nejlepším hráčem Slovácka, na hřišti jsem se tak rozhodně necítil,“ přiznal třiadvacetiletý Hlúpik po prohře 1:2 na úvod ligového jara.
Proč jste se necítil dobře?
Sice jsem dal branku, ale měl jsem spoustu zkažených přihrávek a celá naše hra nebyla úplně ideální. Nebyl jsem úplně spokojený.
V zápase jste vždycky začali hrát až poté, co se dostal Jablonec do vedení, že?
Těžko říct, čím to bylo, asi jsme chtěli co nejrychleji vyrovnat. První gól Jablonce byl hodně divný. Nevím, jestli nebyl z ofsajdu, ale to už je teď jedno, posoudit to musí jiní. V závěru jsme měli šance na vyrovnání, škoda.
Prohráli jste s třetím týmem ligy zaslouženě?
Myslím, že Jablonec měl kromě gólů už jen jednu stoprocentní šanci. V závěru jsme mohli klidně vyrovnat. I když musím uznat, že herně byli lepší, byli víc na míči, měli větší důraz. Nám scházela větší odvaha dopředu, občas jsme to s míčem zbytečně zasekávali dozadu.
Vyčítal vám to kouč o přestávce?
Ano.
Důrazně?
Někdy to bývá i horší.
Na hřišti jste vydržel sedmdesát minut. Jak náročné pro vás bylo nastoupit do ligového zápasu v základní sestavě po téměř dvou letech?
Máte pravdu, byla to dlouhá doba. Napočítal jsem jednadvacet měsíců, fotbal už mi hrozně chyběl. Fyzičku ještě nemám stejnou jako dřív, určitě se to projevilo. Ale nijak jsem se nešetřil, takové myšlenky jsem neměl.
Jaké období za sebou vlastně máte?
Patnáctého května 2013 proti Liberci jsem si koleno zranil poprvé a šel jsem na operaci. Pomalu jsem se do toho dostával a v lednu 2014 jsem naskočil do přípravy, trénoval jsem deset dní a zranění jsem si obnovil. Třetího února mě čekala druhá operace, replastika. Následovala rehabilitace a pomaličku jsem se zapojoval do přípravy. Na podzim jsem většinou střídal, poprvé jsem hrál v základu až teď. Mám za sebou celou přípravu, snad už koleno bude držet.
