Teď v každém případě zkušený devětadvacetiletý stoper podepsal dvouletou smlouvu s FC Vysočina a jeho úkolem v prvoligovém týmu bude vyztužit defenzivu.
S jakými plány na Vysočinu přicházíte? Jistě víte, že hraje pravidelně o záchranu.
Ano, pravdou ale je, že od té doby, co Jihlava postoupila z druhé ligy, se v nejvyšší soutěži drží. Občas to bylo i s obtížemi, ale myslím, že i lepší týmy by na pohled byly rády, kdyby se zachránily. Takže já to beru tak, že Jihlava je klub, který do ligy patří, a věřím, že pomůžu jenom k lepším umístěním, než tomu bylo v minulých letech.
Nicméně že byste hrál znovu o záchranu, vás neděsí?
Já jsem naposledy působil v Ružomberku, který byl po podzimní části poslední. Věděl jsem, že to není klub, který by měl hrát o záchranu, takže jsem tam šel s tím, že to tak nebude. A moje slova se potvrdila. Myslím, že jsme hráli celkem slušný fotbal. Nemůžu tedy koukat do minulosti, jak se Jihlava umisťovala. Já věřím, že budeme hrát dobrý fotbal a budeme mít dobré výsledky. Pak budou všichni spokojení.
Něco už máte za sebou, očekávání tedy budou od vás velká. Jak přijímáte roli důležitého hráče?
Jednoznačně se nezříkám zodpovědnosti, že bych měl být jedním z těch, na kterých by mužstvo mělo stát. Jsem na to připravený a těším se na to. Toho se vůbec nebojím.
Pár dní již trénujete s týmem. Jak jste zapadl do mančaftu?
Jsem tady zatím krátce, ale parta v kabině je celkem dobrá, mám z toho dobrý pocit. A když to spojím i s tréninky trenéra Hippa, tak to má hlavu a patu, a zatím to má slušnou úroveň. Moje první dojmy jsou jenom dobré.
Znáte se s Lukášem Zoubelem, další jihlavskou posilou. Nejvíce se asi bavíte s ním, viďte?
Byl to i jeden z větších impulzů, proč přijmout nabídku Jihlavy, protože jsem věděl, že už sem Lukáš jde. Už to bylo dohodnuté, když jsme řešili můj příchod. Hrozně jsem se na něj těšil, protože jsem s ním prožil dost času v minulosti. Určitě jsme teď na začátku největší parťáci, ale i s ostatníma klukama vycházím dobře.
Máte s Jihlavou nějaké ambice?
Víte co, určitě bych si nedokázal představit, že bychom až do posledních kol hráli o záchranu. Takový můj cíl do sezony je, abychom hráli pěkný fotbal, který se bude líbit fanouškům, a když budeme hrát dobrý fotbal, tak věřím, že přijdou i výsledky. Výsledkový cíl si nedávám, ale ambici hrát pěkný fotbal mám velkou.
Co byste zmínil ze své fotbalové minulosti?
Většinu kariéry jsem prožil v Teplicích, kde jsem byl odmala. Po vícero letech jsem pocítil potřebu změny. Měl jsem v tu dobu větší ambice, než byly v Teplicích. Tam to bylo ale moje krásné období. Přišel jsem do Mladé Boleslavi, kde mě hned potkalo neštěstí. V první přípravě při generálce jsem si utrhl achilovku, takže můj první půlrok byl hodně nepříjemný. Pak jsem se ze zranění dostal. Mimochodem, samozřejmě jsem tam šel s tím, abychom hráli o pohárové příčky, což se vždycky dařilo, a to se mi naplnilo. Na druhou stranu jsem očekával, že moje působení zde bude trochu delší. A teď jsem strávil poslední rok a půl v Ružomberku. To byla změna jak po fotbalové stránce, tak životní, protože to bylo daleko od domova. Ale vzpomínám na to jen v dobrém, poznal jsem spoustu dobrých lidí.
Jaký nejlepší moment vaší kariéry byste vypíchl?
Asi vítězství domácího poháru s Teplicemi. To je pohár, to si člověk asi nejvíc pamatuje.
Zeptám se i na osobní život. Čemu se věnujete, když zrovna nehrajete fotbal?
Mám rodinu, hodně se věnuji dceři. Jsem taky takový věčný student. Ještě studuji vyšší odbornou školu v Roudnici nad Labem s ekonomickým zaměřením. Sice dálkově, ale věřím, že to zvládnu. Ještě mi zbývá jeden rok. To jsou takové moje hlavní dvě náplně života.
Dá se zvládat studium s profesionální kariérou fotbalisty?
Předně chci říct, že jsem si v minulosti nevážil, že jsem byl celou dobu doma, poblíž Prahy. Měl jsem to daleko jednodušší. Teď jsem prožil krutější realitu, když jsem byl pět set kilometrů od domova ak tomu musel studovat školu. To bylo mnohem náročnější. Skloubit se to ale každopádně dá, člověk si na to čas najde. I když lidi mají občas představu, kolik my, fotbalisti, máme volného času, ale ono to tak taky není. A není úplně jednoduché se věnovat něčemu jinému.
Studujete čistě proto, že vás to baví, nebo kvůli budoucnosti?
Já jsem vystudoval gymnázium, takže jsem neměl žádné zaměření. Plánoval jsem, že určitě půjdu na vysokou školu, ale protože jsem hrál ten fotbal, tak se mi to trochu prodloužilo. Takže taková potřeba se rozvíjet.
A v budoucnu byste se chtěl věnovat ekonomickému oboru?
Asi vám teď úplně přesně nedokážu odpovědět, ale asi by mě to lákalo, pohybovat se v takovém oboru. Uvidíme ale v budoucnu, kam mě vítr zavane. Hlavně budu chtít dělat, co mě baví.
