V úterý odpoledne přistál s ostatními na pražském letišti, prohnal se beze slova letištní halou a zmizel v autobusu. Jindy vypráví s úsměvem, tentokrát se mračil. Náladový člověk, to se o něm ví.
Už v roce 1992 ho rakouští trenéři zvolili Fotbalistou roku. To zářil v záloze Werderu Brémy. Dvakrát vyhrál rakouskou ligu, jednou německou, při krátkém angažmá v Bayernu Mnichov získal Pohár UEFA, dvakrát si zahrál na mistrovství světa. Bude mu už pětatřicet a ve velkém fotbale je sedmnáctý rok!
"Jednoznačně největší osobnost Rakouska," říká český kapitán Pavel Nedvěd. S Herzogem se potkal v zimě v Dubaji, kde hrál s Juventusem exhibiční utkání proti výběru světa.
Herzog, stratég a mistr přímých i pokutových kopů, není právě jednoduchou osobností. Nerad se podřizuje. Pohádal se s trenéry na všech štacích: s Rehhagelem, s Magathem...
A když z Rapidu Vídeň loni propustili Matthäuse, jenom si oddechl: "Konečně! Jsem rád, že je pryč. Už se to nedalo vydržet."
Začínal v Rapidu Vídeň, ale už od roku 1992 hrál bundesligu. Jeho kopací techniku všichni obdivovali. "Levačku má jako z hedvábí," tvrdili experti. Bylo obdivuhodné, jak přesně centry od ortodoxního leváka trefovaly nabíhající útočníky.
Po deseti letech se vrátil do Rakouska. "Je mi líto, že odcházím. V Brémách jsem strávil třetinu života."
Kromě půldruhého roku v Bayernu byl věrný dresu Werderu. Ale začínal mu nový život, zřejmě poslední část v kariéře fotbalisty. "Taková osobnost mi chyběla," prohlásil slavný Němec Lothar Matthäus, když přišel Herzog na první trénink Rapidu.
Jenže po roce trápení se rozhádali, Rapid skončil v propadlišti a kouč musel jít. Herzog zůstal a dál patří mezi rakouské fotbalové veličiny.
 Po příletu na pražské letiště Andreas Herzog, kapitán rakouských fotbalistů, odmítl dávat rozhovory. |
