Když ho po tréninku zasypaly otázky reportérů, vraštil čelo, často se drbal na rameni, upravoval si mikrofon, ale většinou odpovídal věcně a rychle. Když nevěděl, jak začít, pomohl si: "Voila..." A spustil.
Zase vás čeká souboj s Ronaldinhem. Jako ve finále Ligy mistrů, kdy jeho Barcelona váš Arsenal porazila. Máte o důvod víc, proč vyhrát?
Těžko můžete srovnávat dva různé hráče a dvě různé soutěže. Liga mistrů je pryč, teď je jiný den. Neříkám, že Ronaldinha porazíme, ale zkusíme to.
Je to největší výzva v kariéře?
Jedna z největších určitě.
Něco jako sen?
Ne, sen je to pro fanoušky. Já tady nejsem kvůli snění, ale kvůli vítězství. Brazílie je nejslavnější mužstvo ze všech, má pět titulů a chce šestý. Jsou to skvělí hráči ze skvělých klubů, sami víte, co umějí.
To nezní moc výhrůžně.
A proč bych měl vyhrožovat? Hrajeme s největším favoritem. Nikoho nepřekvapí, když nás vyřadí.
Může pro vás být výhodou, že jste v roli outsidera?
Outsidera? To odmítám! My máme šanci, i když pro každého jsou favoritem Brazilci. Nebojíme se jich. Nemáme proč. Respekt ano, strach ne. Přece se nevzdáme předem.
V podobné pozici už jste byli před osmifinále. Také Španělsko bylo favoritem.
A vidíte. My jsme pořád ve hře a Španělé na dovolené. Ale Brazilci jsou ještě větším favoritem. Oni musí. Co se může přihodit nám? Jedině to, že nás vyřadí. Tím život neskončí, žádná katastrofa.
Ghana si po prohraném osmifinále s Brazílií stěžovala, že rozhodčí okatě stranili favoritovi. Uznali gól z ofsajdu, hlavní Michel si po zápase řekl o Ronaldinhův dres. Nestraší vás to?
Třeba Ronaldinha viděl poprvé v životě, tak chtěl mít jeho dres na památku (úsměv). Ne, v tom se nepitvejte. Nám neuznali gól v prvním zápase, a co získáte tím, že budete křičet a stěžovat si? Nic. I rozhodčí chybují.
Znovu vás čeká perný boj, sám na hrotu francouzského útoku. Nechtěl byste mít u sebe parťáka?
Někdy jo, je to dřina. Ale v Lize mistrů jsem za Arsenal taky hrával sám a došli jsme do finále. Nezáleží na tom, kolik útočníků je napsaných na papíře, důležitá je realita na hřišti.
Spousta Francouzů se zná s Brazilci z klubů, z evropských soutěží, z Ligy mistrů. Dodává to zápasu jiný rozměr?
Nevím, pane, nevím. Takových zápasů na mistrovství bylo. Tohle není přátelák, abychom se při zápase mohli smát.
V Arsenalu hrajete s brazilským záložníkem Gilbertem Silvou. Co mu vzkážete?
Zkusím mu před zápasem zavolat a zeptám se, jakou má teplotu. Jestli už hoří nedočkavostí.
Utkání Brazílie - Francie z mistrovství světa 1986 patří mezi legendární bitvy. Viděl jste ji?
Jasně, bylo mi devět a fandil jsem u televize. Byl to neobyčejný zápas. Brazílie byla dlouho lepší, ale nakonec prohrála na penalty. Vidíte, jak dokáže být fotbal bizarní. Klidně se to může opakovat.
Před osmi lety jste byl u toho, když Francie porazila Brazílii znovu. Ve finále!
Byl jsem u toho, ale bohužel ne na hřišti. Bylo připravené střídání, že půjdu do hry, ale trenér Jacquet musel změnit plány, když vyloučili Desaillyho. Smůla. V první chvíli jsem byl smutný, ale přešlo mě to. Odehrál jsem šest zápasů a zlato mi patří jako ostatním. Bylo to krásné.
Brazilci budou v sobotu určitě mnohem častěji u míče, přihrávat si, a vy budete jen běhat. Nevadí to?
I Španělé měli převahu v držení míče a... Když máte míč, ještě to neznamená, že vyhrajete.
Krysařova píšťala odhání zlé duchy
Hameln (jap) - Z borových lesů do města Hameln vchází muž s kouzelnou píšťalou. Na sobě má barevný kostým a šaškovské boty s dlouhou zahnutou špičkou. Zamiluje se do krásné Agnes a vyžene krysy.
"Agnes mi utekla, krysy už jsou vyhnané, teď odháním zlé duchy od Francouzů," vypráví s úsměvem Michael Boyer. Čtyřicetiletý Američan cvrliká v převleku Krysaře na píšťalu, houpe se a vlní, až mu jedno z bažantích per na špičatém klobouku uletí. Ta veselice je na počest týmu, který při mistrovství světa proslavil legendární město Hameln.
Právě odtud se Francouzi vydají za velkým semifinále. Zítra hrají proti Brazílii.
Marseillaisa a zubní kartáček
"Začaruju Brazilce, to se budete divit," povídá Krysař a spustí francouzskou hymnu, kterou se během minulých týdnů naučil: "Allons enfants de la Patrie. Le jour de gloire est arrivé!" Desítky Francouzů, kteří se včera přišli podívat na otevřený trénink, se přidávají a stadionkem v Hamelnu zní procítěná Marseillaisa. A to ještě trénink vůbec nezačal.
Francie už přestávala věřit, mužstvo generála Zidana se soužilo, jenže v osmifinále odehrálo skvělý zápas se Španělskem. "Bez debat to bylo nejlepší představení za posledních šest let," říká reportér Guillame Loisy z deníku Sport24.
Francie otočila z 0:1 na 3:1 a unavený záložník Zidane je znovu za boha. Po historickém německém městě visí reklamy Bienvenue Les Blue, Vítejte u modrých, z oken vlají francouzské vlajky a na trénink dorazilo aspoň dva tisíce lidí.
Od rána se u stadionu pečou klobásy a vuřty a teprve po desáté se otvírají dveře od barevného autobusu s nápisy Allez, France. Deset chlapíků se vydalo na cestu z alpského městečka Haute-Savoie, spí ve stanech nebo na zemi v autobuse, myjí se v kempech. "Včera byla dlouhá noc," povídá Patrick, když se jen s kartáčkem na zuby belhá k umývárně. Za hodinu už stojí na tribuně v bílé košili, s černým čepečkem, motýlkem ve francouzské trikoloře a křičí oblíbené: "Allez, France!"
Bydlení u barona Prášila
Hráči se pouze protahují, oběhnou dvakrát hřiště a jdou hrát 30 minut nohejbal pro zábavu. Víc nic.
Trenér Domenech se prochází kolem kruhu uprostřed a zadumaně kouká do země, lehce nakopnutý obránce Sagnol krouží podél čar a vůdce Zidane nepřijel vůbec. Snědý fanoušek vytahoval vlajku Alžírska zbytečně. Slavnému potomkovi alžírských přistěhovalců se nechtělo, raději zůstal v hotelu.
Mimochodem, i francouzské sídlo stojí za zmínku. Luxusní zámek Münchhausen ze 16. století je během mistrovství světa nejkrásnější adresou. Svými arkádami, kašnami a zahradami připomíná Versailles. Portýři servírují hráčům vybrané pochoutky v žaketu a rukavicích, na vlasech mají paruky.
Už ruský car Petr Veliký byl okouzlen renesančním skvostem, který dostal jméno po prolhaném baronu Prášilovi.
Francouzi si prostě na extravaganci potrpí, to se o nich ví. Nejdražší pokoj stojí 18 tisíc korun na noc, nejlevnější necelé tři tisíce.
Ani trénink není obyčejný. Poprvé během šampionátu. Obránce Abidal žongluje s balonem a přihrává si zády. Nechává míč padnout z hlavy, ohne se a hřbetem ho pošle zpátky na nohu. "Bravo," žasnou diváci.
Po půlhodině si ke Krysařovi s píšťalou stoupl i symbol francouzských fanoušků – Clément D’Antibes s šestiletým kohoutem Balthazarem. Pokuřuje doutníček, pózuje, dává kohoutovi zrní a za vteřinu prosí policisty, aby mu Balthazara podali, protože seskočil ze zábradlí a prchal mezi lavičky.
Pak už ho Clément drží, jenže kohout by raději na svobodu, a tak divoce mává křídly, až svému pánovi rozčísne pěšinku. Zítra roztáhnou křídla Francouzi. Kam doletí?
Podivín chce pro kohouta akreditaci
Hameln (jap) - Zvedl kohouta Balthazara co nejvýš nad sebe, aby symbol Francie mohl sledovat, jak reprezentanti odcházejí z tréninku. Šedesátiletý podivín Clément Tomaszewski z Antibes putuje po světě za národním týmem s kohoutem. "Ale tady v Německu mi dělají samé naschvály. Nesmím s Balthazarem do hlediště," stěžoval si.
Jak to? Na prvním zápase jste přece byl.
Ale pak mi to zakázali. Ještě jsem Balthazara propašoval, ale když mě šéfové FIFA viděli v televizi, vyvedli mě.
Platil jste pokutu?
Ne, to by si snad nedovolili. Patřím k Francii stejně jako můj kohout.
Takže na stadion teď chodíte bez Balthazara?
Bohužel. Vždycky ho s těžkým srdcem strčím do klece a jdu sám. Proč může mít Manolo buben s sebou a já musím být bez Balthazara? To není fér. Jezdím na mistrovství světa od roku 1982 a nikdy se mi to nestalo.
Pro čtvrtfinále se zase rozdělíte?
Snad ne. Vyřizuju pro kohouta akreditaci. Musel jsem vyplnit stoh papírů a teď čekám. Snad se budeme dívat oba.
A vaše prognóza pro čtvrtfinále zní?
Velké časy se vrátí. Francie zvítězí nad Brazílií 2:0. Allez, la France, allez! |
