„Byla to hezká vzpomínka na to, že minimálně čtyři roky mě tady fanoušci měli rádi. Nejdřív na mě sice křičeli ty zasr.... Tepličáku, ale pak se to zlepšilo,“ chechtal se Habanec, jenž Ústí během svého šestiletého angažmá dvakrát dotáhl k postupu do 1. ligy. Jednou si ji zahrálo, podruhé do ní nebylo vpuštěno kvůli nevyhovujícímu stadionu.
„Jsem rád, že nový stadion tady opravdu stojí, že se tady dá hrát důstojný fotbal s nějakou vizí. I když i to buňkoviště před rekonstrukcí mělo něco do sebe. Vyháněli jsme tím soupeře, díky tomu prohrávali 0:1 ještě před zápasem. Pak jsme k tomu přidali třeba ještě jeden gól, vyhrávalo se. Dva postupy během šesti let, to se mockrát za kariéru nestává,“ vypíchl Habanec, jenž po čtyřech sezonách strávených ve Slovácku znovu změnil působiště. V Brně působí nejen jako kouč, ale zároveň je i sportovním ředitelem.
„Je to jiná role a moc se mi to líbí, jen by to chtělo mít o pár bodů víc. Ale tak jako nedočkavý fanoušek by nás chtěl vidět v tabulce výš, tak já bych si zase moc přál, abychom měli víc útočných hráčů v týmu. Každopádně jsme chtěli mít po startu ligy minimálně o tři čtyři body více,“ netají trenér, jehož Zbrojovka je po sedmi ligových kolech až jedenáctá.
Přesně na stejné pozici je v 2. lize i Ústí. „Jsem moc rád, že kluci vyhráli poslední zápas s Pardubicemi, to by mohl být takový odraz. Když uspějí i v Třinci, mohla by ta vlna začít směřovat aspoň ke středu tabulky, nejlépe ještě výš.“ Třeba zase až do 1. ligy, jak tomu bylo za Habancovy éry? „Určitě to možné je, ale musí se tady začít od mládeže. To je základ,“ radí trenér.
Pokud by Ústí postoupilo do ligy, mohli by fanoušci potkávat svého oblíbence častěji. Nebo snad existuje nějaká šance, že by se Habanec někdy vrátil do ústeckého klubu? „Momentálně jsem zaparkoval stan v Brně, mám tam nějakou vizi, říkám tomu vize Lužánek. Chtěl bych si ji zažít. Ale nikdy neříkej nikdy!“
