Dorazil v tričku s nápisem "My jsme Švýcarsko". Stále smutný, stále měl blízko k slzám.
"Není pravda, že chlapi nepláčou. Za posledních 48 hodin bylo těch mých slz nepočítaně," přiznal. Marně ho utěšoval i prezident jeho dortmundského klubu Watzke, když mu do mobilu říkal: "Jestli existuje fotbalová spravedlnost, nastřílíš příští rok v bundeslize 25 gólů."
Na osudný zákrok, který jej obral o šampionát, prý Frei myslí každé ráno po probuzení i večer před usnutím. "Ale nikomu nic nevyčítám, ani Grygerovi ne. Měl jsem i štěstí v neštěstí. Stačily milimetry a vaz by se přetrhl. Potom bych byl mimo šest měsíců." S natrženým vazem nebude hrát šest týdnů.
Hned po Grygerově faulu věděl, že se na hřiště při Euru už nevrátí."Slyšel jsem lupnutí ve vazu. Bylo to jasné," líčil.
Tým však opustit nechce. "Jsem stále jedním z 23 hráčů, navzdory zranění. Budu spoluhráčům aspoň radit," tvrdil. Pak se konečně pousmál: "Ale žádný strach. Köbi Kuhn je nadále trenérem nároďáku."
Frei se chce proměnit v muže dodávajícího odvahu. "Můj sen se pokazil. Sen našeho týmu a celé země však trvá. Občas v životě padnete. Ale nesmíte zůstat ležet, musíte vstát a bojovat. To z vás dělá šampiona."