Skoro celé jaro jste promarodil s lýtkem. Je hodně zavazující, že vám trenér tolik věří? Jste pro něj první volbou na pravý kraj obrany.
Jsem rád. Kvůli zranění jsem měl dlouhou pauzu, musel jsem se do toho dostat, přidávat si a chytit rytmus. A trenér mi důvěřuje: v přípravě jsem odehrál dva celé zápasy, k tomu dva poločasy.
Bál jste se o místo?
Ne. Jsme tu parta, nezávidíme si. Pokud by hrál někdo jiný, pořád zůstanu součástí mužstva a budu mu přát vítězství.
Byl jste mimo vlastně od února. Zapochyboval jste někdy, že se na šampionát podíváte?
Když jsem si zranění lýtka obnovil a čtrnáct dní jsem nemohl nic dělat. To jsem byl nejistý. Pak už ne.
Pro vás nejsou velké turnaje ničím výjimečným. Dvě mistrovství Evropy do 21 let, předloni Euro dospělých. Vždy jste si odvezl medaili. Na který šampionát vzpomínáte nejradši?
Každý byl jinačí. Na Slovensku 2000 to byl velký zážitek. První euforie. Bylo to blízko, přijela spousta fanoušků, dostali jsme se až do finále. Pak Švýcarsko 2002. To bylo jedinečné. Finále se vším všudy, po penaltách se zlatem. A Euro dospělých? Bronz, to se cení.
Může všechny medaile přebít mistrovství světa v Německu?
Když se povede úspěch, tak určitě ano.
A úspěch znamená co?
Určitě medaile.
Máte na to?
Myslím, že sílu máme. V důležitých zápasech umíme zabrat. Jen potřebujme štěstí a sportovní formu v pravý čas. Musíme si věřit.
Kdo je pro vás favoritem turnaje?
Kdo by předloni řekl, že vítězem Eura bude Řecko? Favoritů je víc, záleží na formě, na štěstí.
V čem spočívá hlavní síla Česka?
V týmovém duchu. Všichni makají, v partě není problém. Myslím, že ostatní nám můžou závidět.
Takže nejste v mužstvu rozdělení na hvězdy a ty další?
Přesně tak. Všichni spolu vycházíme, to je největší síla.
Není to psychicky náročné být pořád ve stejném kolektivu? Už jste spolu tři týdny.
To samé bylo před Eurem v Portugalsku a nikdo s tím nemá problém. Na pokoji jsem s Jardou Blažkem, vyhovíme si. Když si chci zdřímnout, tak jdu. Když chci být s ostatními, tak jdu. Na nervy si nelezeme. Je pohoda.
Za velkou českou zbraň je považován trenér. Vám Karel Brückner výrazně ovlivnil kariéru, když vás před šesti lety povolal do jedenadvacítky. V čem je tak výjimečný?
Především dovede soupeře přesně přečíst. Nám už předloží tvář, jak bychom měli hrát, abychom uspěli. Ale zároveň nás připravuje, abychom svůj styl soupeři vnutili.
Už vám vštěpuje do hlavy taktiku na Američany?
Zatím jsme je dvakrát viděli na videu. Na detailní přípravu je čas.
Jaký hráč bude pro Česko hlavním nebezpečím?
V paměti mi utkvěl vysoký útočník, který vyskočí po každém balonu. McBride. Oni se na něj snaží hodně hrát.
Zatímco v útoku je Amerika silná, v obraně občas riskuje, že?
Riskantního ofsajd systému jsme si všimli. Je na nás, abychom toho využili. Ideální by to bylo pro Milana Baroše, to je brejkový hráč. Doufám, že se stačí uzdravit.
Do pondělního utkání zbývá ještě relativně dost času. Nechtěl byste ho už mít za sebou?
To jo a nejradši s vítězstvím. Ale my si počkáme. Hlavní napětí a chvění přijde, až se v neděli přesuneme do Gelsenkirchenu.
Souhlasíte, že první zápas s Američany bude klíčem k celkovému úspěchu?
Klíčové budou všechny tři ve skupině. Ale musím říct, že s Američany nás nečeká nic lehkého.
Říkal jste, že vaším cílem je medaile. Kdo...
Ne, já neříkal, že cílem je medaile. Ptal jste se, co by mohlo přebít úspěchy z dřívějších turnajů, a já odpověděl: Medaile. Nechtěl bych, aby v novinách vyšlo, že Grygera jede pro medaili. Prvním cílem je určitě postup ze skupiny.
8. června 2006 21:13, aktualizováno
9. června
7:39
