Přesto patřil mezi nejlepší slávisty, chytil tři nebezpečné střely a inkasoval jen po přímém kopu Papouška v závěru.
Do ligového zápasu nastoupil naposled 28. května v posledním kole minulého ročníku v Českých Budějovicích, v nové sezoně začal jako jednička Martin Vaniak. A kromě dvou pohárových zápasů proti divizním soupeřům Vorla do branky nepustil.
"Nebyl důvod, abych chytal já. Na začátku sezony jsem byl po zranění, a navíc Martin byl skvělý, vychytal Slavii postup do Ligy mistrů," připomněl Vorel.
Šanci dostal až teď v Liberci, šest dní po slávistickém debaklu 0:7 v Lize mistrů na Arsenalu. "Na Vaniakovi se ta porážka psychicky podepsala," vysvětlil kouč Karel Jarolím.
Michale, kdy jste se dozvěděl, že v Liberci budete chytat vy?
V den zápasu před obědem, ale to tak důležité není. Podstatný je, abych byl připravený na každý zápas, protože se může stát, že se v první minutě někdo zraní, a jdu na to.
Doufal jste vůbec, že ta šance přijde?
Samozřejmě, ale čekal jsem dlouho.
Kdy vám bylo nejhůř?
Teď na Arsenalu. Přijdete na ten krásný stadion, proti vám stojí světoví hráči. Člověk kvůli takovým zápasům hraje fotbal, aby si v životě udělal radost.
Ale zase jste nedostal sedm gólů.
Takhle to neberu. Sice je to hodně, ale za čtyři dny po nás Manchester City dostal na Chelsea šest nula. Pro nás to tam byla vysoká škola fotbalu. Dostali jsme lekci, poučili jsme a snad to i v něčem bylo dobrý.
Myslel jste si, že se do branky dostanete právě po Arsenalu?
Abych byl upřímný, tak jsem to nečekal. Vždyť na Arsenalu to byl fotbal z jiné planety. Arsenal by v takové formě přejel kohokoli.
Jak Vaniak reagoval, když trenér Jarolím rozhodl, že do branky tentokrát půjdete vy?
Nejdřív to oznámil jemu, potom mně. Bavili jsme se spolu o tom, popřál mi štěstí. Nemáme mezi sebou žádný problém. Čekal jsem na svou šanci a je jen na mně, jestli ji využiju a čekat bude zase Martin. Bereme to v pohodě, do branky může jen jeden z nás. Vždyť já nemohl být naštvaný, že byl v brance Martin. Člověk musí pracovat a čekat.
Věříte, že v brance zůstanete i v dalších zápasech?
Nesmím věřit, ale musím podávat kvalitní a stabilní výkony, dřít a makat. A až pak můžu v něco věřit.
Zmínil jste se, že vám chyběla herní jistota. Kdy jste ji během zápasu získal?
Ještě ji nemám, to bude chvíli trvat. Sice trénuju, ale sebelepší trénink vám zápas nenahradí. Čím víc hrajete, tak získáváte návyky. Různé situace prostě řešíte automaticky. Na tréninku se to řeší jinak.
V Liberci jste dostal jeden gól. Jak byste ho popsal?
Slyšel jsem, že tam nejdřív byl ofsajd, jak se míč odrazil k Nezmarovi a on to napálil do mě. Rozhodčí si toho nevšimli, hrálo se dál a my udělali faul. Trestňák byl hodně blízko, přes spoustu hráčů jsem nic neviděl. Navíc se pak zeď rozestoupila, míč přede mnou zaplaval, takže reagovat téměř nešlo.
Cítíte křivdu za ten ofsajd?
Proč křivdu? My i rozhodčí jsem jen lidi, tohle se prostě ve fotbale stává. Udělali jsme chybu, že jsme se nechali vyloučit, hodinu hráli v deseti a Liberec pustili do tlaku. Nechci snižovat současný kvality Liberce, ale pokud bychom byli v jedenácti, tak máme mužstvo na to, abychom tady vyhráli. Samozřejmě stoprocentně se to říct nedá.
Proč si to myslíte?
Liberec měl slabinu v kombinační hře, nedařily se mu přihrávky, kolmice. Podle mě jim chyběl i větší pohyb. Naše mužstvo má takovou momentální formu, že bychom je asi přehráli.
Ale mohli jste i prohrát. Domácí v poslední minutě trefili břevno.
Jasně, mohlo to tak skončit. Pro nás dobře, že to gól nebyl. Bod je pro nás vydřený a zasloužený.
Jenže vy jste museli vyhrát, abyste neplatili pokutu 50 tisíc korun za ostudné vyřazení v poháru s divizní Líšní.
Ticho, ticho, běda, jestli o tom napíšete.
A co si myslíte? Jak to s tou vaší pokutou dopadne?
Teď vám nedokážu odpovědět. Věděli jsme, pod jakou hrozbou jsme hráli. Ale je otázka, jak to vedení vyhodnotí. Může přihlédnout k tomu, že jsme hodinu hráli v deseti, ale nemám právo to hodnotit.
