Byl by nerad, aby to znělo jako fráze, když se dušuje, že reprezentace je pro něj opravdu ctí.
"Před osmi lety v jedenadvaceti jsem se u televize díval na to naše stříbrné mistrovství Evropy v Anglii a říkal jsem si, jak musí být nádherné být u toho," svěřuje se brankář, který si udělal jméno v Liberci a od letošní zimy je v ruském týmu Saturn Ramenskoje.
"Byl jsem jako trojka už na letošním mistrovství Evropy, takže mě tahle role fakt netíží. Spíš naopak, hlavně teď, co hraju v Rusku, tak v nároďáku vždycky pookřeju. A nominace si moc považuju."
V národním mužstvu totiž užije spousty legrace, vždycky se těší na tu pohodovou partu.
"S Ruskem se to nedá srovnat. Oni jsou opravdu jako stroje, jako roboti. Berou fotbal jako práci, žádné rozptylování kolem. Je to prostě jejich mentalita. A nějaké srandičky a vtípky? Tak to tedy ani náhodou," líčí Kinský ruský přístup k fotbalu.
Ale jinak si na nic stěžovat nemůže. Po rozčarovaní v začátku, kdy úvodní zápasy proseděl na lavičce, je teď v Saturnu už dlouho jasnou jedničkou. Jeho pozice se zdá být neotřesitelná.
"Nedávno za mnou dokonce přišel klubový prezident, vzal si mě stranou a prý, kdyby se mi něco nezdálo, tak abych to beze všeho probral s trenérem," říká český gólman.
Při úterním tréninku se poprvé postavil na trávník amsterdamské Areny, fotbalového stánku, nad nímž zraky přecházejí.
"No, je to opravdu paráda, ale že bych z toho úžasem upadl, to zase ne. Vždyť když jsme s Libercem váleli v pohárové Evropě, zachytal jsem si na takových stadionech, jakými jsou například ten na AC Milán, v Dortmundu, nebo na Ipswichi. A myslím, že i další kluci, kteří tu dnes budou hrát poprvé, se z toho nesesypou."
Na rozdíl od minulých zápasů a soustředění tentokrát Kinský osiřel, postrádá spolunocležníka.
"V Praze jsem byl na pokoji s Patrikem Gedeonem, ale ten se po přípravě v Boleslavi sbalil a rozloučil se," pokračuje gólman, který si zatím za národní mužstvo zachytal pětkrát, vždycky pod Brücknerem, pod nímž také v reprezentaci debutoval.
Večer před zápasem tak trávil sám, u televize.
"Když ukazovali záběry z dětmi přeplněné tělocvičny v ruském Beslanu a k tomu všude nastražené bomby, běhal mi mráz po zádech," říká Kinský. "Tak mě v těch chvílích napadalo, jak bezvýznamný je ve srovnání s tím neštěstím jeden fotbalový zápas..."
Trochu si náladu spravil, když se potom díval na marný boj Berdycha s německým tenistou Haasem v osmifinále US Open. "Kdyby v prvním setu dotáhl ten tie-break, byl by zápas jeho. Na tom jsme se ráno s klukama shodli."
Porážku Mariny Navrátilové ve čtyřhře ale neviděl. "To už jsem dávno spal, já takhle neponocuju. Ale škoda, že tady nedávali jak naši hokejisti vyřídili Švédy ve Světovém poháru."
Kinský má pro dnešek všechno jasné. Až se přijede na stadion, ani se nebude svlékat do fotbalového. Pobude se spoluhráči v kabině, možná se od lajny podívá na předzápasové rozcvičení, ale potom už si půjde sednout do hlediště.
Jenom zatím neví, který z reprezentačních spoluhráčů usedne vedle něj. Trenér Brückner musí totiž poslat na tribunu ještě jednoho. V Amsterdamu je jich dvacet a na soupisce k utkání jich v kvalifikaci smí být jen osmnáct. Jedenáct v základní sestavě a sedm náhradníků.
S názorem, že na tribuně je přece jen líp vidět, a člověk má potom ze zápasu přece jen příjemnější dojem, u Kinského nepochodíte.
"Kdyby to šlo, z lavičky bych se nehnul. Každou situaci můžete s klukama hned probrat, jste vlastně skoro na hřišti, můžete někoho povzbudit když na něj křiknete, prostě na lavičce jako byste byl v zápase."
A jak Kinský dnešní duel vidí?
"Stejně jako ostatní věřím minimálně v bod. Nejspíš bude mít pravdu Tomáš Galásek, který tipuje nula nula. A takový start do kvalifikace by byl docela vydařený, nemyslíte?"
