Zapomeňte na Jirouše, teď jsem tady já. Už v přípravě se Jiří Mlika trefoval jako nikdo jiný a parádně se mu vyvedl také druholigový start. "Že dávám góly, z toho mám samozřejmě radost. Ale myslím si, že by jich mohlo být ještě daleko víc," říká Jiří Mlika.
Jakoby si dal pár kol po začátku druholigového jara nesnadný závazek: ve střelbě zastoupím zbytek týmu. Vždyť na Baníku letos téměř bez výhrad platí: když se netrefí Mlika, nikdo jiný ho nezastoupí. "Jako tým dáváme celkově hrozně málo gólů," potvrzuje Mlika. "Měl by se ke mně přidat ještě někdo další. Doufám, že to bude už teď v sobotu."
Málo gólů, málo bodů. Na jaře jich Sokolov poztrácel až až. Určitě nejhorší ztráta byla ta poslední domácí. S Čáslaví. Dva góly od týmu, který se strachuje o druholigové bytí, to v Sokolově čekal málokdo. "Byl to hrozný zápas," vzpomene si Mlika. Ještěže o tom dalším ve Zlíně už tak mluvit nemusí.
Díky jeho trefě v poslední minutě Baník po dlouhé době bodoval. "Z pravé strany jsme zahrávali standardku, pár metrů za vápnem," říká Mlika. Tomáš Pilař rozehrál míč na Michala Habaie, jeho střela však ještě do branky nezapadla. Až ta další. Mlikova. Skluzem a levačkou.
"Ve vápně byla spousta hráčů. Našel jsem si místo a míč se ke mně odrazil," popisuje Mlika. Na podobné góly je zvyklý, většinou se trefuje z dorážek. Třeba po standardkách. Že se Mlika umí trefit efektně to ale ukázal v přípravě v Mostě: z úhlu, k zadní tyči, pod břevno a samozřejmě nůžkami přes hlavu.
Plzeňské dobrodružství
V Sokolově se Jiří Mlika rozkoukávat nemusel. Vždyť tady druhé lize pomáhal vybalit si věci, po přestěhování z Pardubic. Když se však ozvala Plzeň, neváhal. Vždyť mohl do ligy. Konečně. "Měl už jsem na to věk. V Sokolově mi skončila smlouva a já dostal šanci."
Jiří MlikaZačínal s fotbalem v rodné Kutné Hoře v roce 1990, kde působil až do roku 2003, kdy se vydal na svoje první ligové angažmá do tehdejší Marily Příbram. V sezonách 2004/05 a 2005/06 odehrál patnáct prvoligových utkání, ve kterých dvakrát skóroval. Pak zamířil do druholigových Pardubic, odkud se společně s druhou ligou přestěhoval v roce 2006 do Sokolova. |
Věděl, že jako útočníkovi stačí celkem málo času na to, aby předvedl, proč se vyplatí ho stavět. Stačí dávat góly. A to se Mlikovi dařilo. "Myslel jsem že se to pak zlepší, jenže v létě přišla řada nových hráčů," říká Mlika.
Mezi nimi si trenér Vrba vyhlédl také útočníky. Mlikovi se dveře už už pootevřené do ligy znovu přibouchly před nosem. "Byl jsem rád, že se můžu vrátit do Sokolova. Druhá liga je určitě lepší, než v té první jen vysedávat na lavičce."
Na Plzeň ale nezanevřel, její jízdu letošní sezonou v lize i domácím poháru pečlivě sleduje. "Jsem rád, že se v poháru dostali takhle daleko. Přeju jim to."
Návrat do Sokolova
V sokolovské kabině se ještě stihl pozdravit s pár hráči, kteří zůstali. A těšil se na útočný fotbal, na který byl v Sokolově zvyklý. "V přípravě jsme předváděli pěkný technický fotbal, po zemi. Nějak se nám to ale nepovedlo přenést do soutěže," povzdychne si. Sám asi nejvíc lituje nevydařeného startu ve Vítkovicích. "Zranil se nám Tomáš Pilař, a ten nám pak chyběl," připomene.
Tvůrce hry Baníku se už znovu dostává do formy, teď by to samé potřeboval i celý Baník. "Vím, že v Hradci to třeba tak nevypadalo, ale venku se nám hraje prostě líp než doma. Je to do otevřenější obrany," ví Mlika.
Hrát doma ještě útočněji, to podle něj snad už ani nejde. Už takhle Baník doplácí na své začátky zápasů až dost. "Vždycky si v kabině řekneme, že na soupeře vlítneme, dáme mu rychlý gól. A kolikrát se pak stane, že jako první inkasujeme my. Soupeř pak ještě víc zaleze, začne bojovat a nám se hraje ještě o to hůř."
A co je ještě horší: Baník pak přichází o body. Místo honičky za postupovými místy bude teď těžce hájit svou pozici na čele. "Mezi čtvrtým a osmým místem je to hrozně vyrovnané. Byl bych rád, kdybychom skončili alespoň čtvrtí, do šestého místa to ale bude taky úspěch."
