Když ale vyměníme ironický pohled za realistický, nezdá se, že se český fotbal ocitl tak zcela v "Bartolomějské ulici". Delegáti se sice pod dohledem muže, který do fotbalu úspěšně zavedl praktiky StB spočívající v jejich sledování a případném trestu za porušení pravidel, nezmohli na odpor. Nicméně sotva je "Roman (esté)Bé" ztratil z očí, odmítli skákat, jak bývalý rozhodčí píská.
Pokud delegáti hlasovali veřejně, byli z nich v drtivé většině pimprlata, jejichž pravačky se zvedaly vzhůru z vůle plzeňského loutkáře. Když ale dostali příležitost tajné volby, částečně se vzepřeli. Výsledkem je, že ve třináctičlenné fotbalové vládě má Berbr čtyři lidi, zatímco osm mezi jeho přívržence nepatří. Je to pochopitelně zjednodušená matematika, přesto potěší.
Není pochyb, že Berbr uspěl, jenže nic jiného se ani nedalo čekat. Vzbouřit se proti němu by znamenalo spáchat veřejné harakiri. Není ale zároveň pochyb, že Berbr a jeho chápání fotbalového světa jako trhu, kde jsou zápasy na prodej a on je hlavní majitel tohoto výnosného kšeftu, dostal "ťafku". Možná lehkou, ale aspoň něco.
Bylo by naivní personifikovat Berbra jako jediné zlo českého fotbalu. Jako symbol špinavostí je ale tenhle arogantní chlapík velmi vhodný, lepší nenajdete. Berbra se fotbal nemůže zbavit; nemá na to sílu, ani vůli. Chceme-li však najít na valné hromadě najít něco pozitivního, je to Berbr na uzdě. Už to pro něj musí být ponížení a pro spoustu lidí radost.
Berbr se za svou minulost nestydí (ale my mu ji neustále s odporem připomínejme). Snad tedy nebude mít aspoň budoucnost takovou, jakou si vysnil. Doufejme v to ve jménu českého fotbalu. Pánbůh s námi a Berbr pryč.
Podívejte se na vyjádření místopředsedy FA ČR Dušana Svobody k dvojici Pelta-Berbr.
