Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ghaňané mají statečná srdce, říká kouč

15 2006
Würzburg - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Když mluví o Česku, nešetří lichotkami. "Máte světový tým. Je pro nás ctí, že si proti vám můžeme zahrát," tvrdí před vzájemným zápasem Ratomir Dujkovič, srbský trenér Ghany. Na druhou stranu říká: "Nebojíme se vás! Nebojíme se nikoho."

Šedesátiletý rodák z Jugoslávie, bývalý brankář Crvené zvezdy Bělehrad a reprezentace, trenérský dobrodruh, který vedl i Venezuelu, Rwandu nebo Barmu. "Na mistrovství světa jsem poprvé a je to vzrušující zážitek. Jen škoda výsledku prvního zápasu," říká Dujkovič.

Ani porážka 0:2 s Itálií jeho náladu nezměnila: "Za výkon se nemusíme stydět."

Stydět ne, ale už si nemůžete dovolit další zaváhání. V sobotu se postavíte proti Česku.
Víme, jak hrát, abychom uspěli. Už proti Itálii jsme hráli výborně, s výkonem jsem spokojený. Chybělo jen vstřelit první gól, pak mohlo všechno dopadnout jinak.

Když v sobotu prohrajete znovu, turnaj pro vás na 99 procent skončí.
To si nepřipouštíme. Máme vítězný charakter. Nemůžu slíbit, že vyhrajeme, ale prát se budeme. Čeká nás velice silný tým, vedle Itálie jasný favorit skupiny.

Druhý tým světového žebříčku, navíc s výborným výsledkem po prvním zápase.
Nejsem překvapený, jak skvěle jste hráli. Taktika kolegy Brücknera byla velice efektivní. Odehráli jste chytrý zápas. Obdivuhodné.

Proti Ghaně nebudou hrát dva nejlepší útočníci – zranění Koller s Barošem. Je to pro vás velká výhoda?
Pořád máte ve výběru dost kvalitních hráčů, kteří mezeru nahradí. Ale je pravda, že nahrazovat Kollera je velmi těžké. Je jedinečný. Obr, který se téměř nedá ubránit.

Které tři české hráče byste do svého mužstva bral?
Na to nemůžu odpovědět, to by vůči mým chlapcům nebylo korektní.

Třeba Nedvěda by chtěl každý trenér na světě.
Ano, je to lídr. Jenže to bych musel ze sestavy vyjmout Appiaha, a to nejde! Už v Juventusu se spolu prali o místo. Nebudu říkat, kdo je lepší. Vy máte Nedvěda, my Appiaha.

Co si jako bývalý brankář myslíte o Petru Čechovi?
Velmi inteligentní. Má ohromnou předvídavost, výbornou techniku chytání a reflex. Někdy se mi zdá nejistý při centrech.

V Chelsea s ním hraje největší ghanská osobnost, Michael Essien. Pomůžou vám jeho rady?
Spoléhám na to, zná ho nejlépe z nás. Jak se Čech chová při trestných kopech, kde má slabinu, co ho může rozhodit. Afrika umí být nebezpečná.

Co je největší zbraní Ghany?
Jednota.

Vážně? Myslel jsem, že řeknete záložní řadu, kterou chválí celý svět. Essien, Muntari, Appiah, Addo – to je síla.
Ghana nemá hvězdy, Ghana má jednotný tým. Nevidím rozdíl mezi kapitánem Appiahem a dvacetiletým Dramanem. Klíč k úspěchu je týmový duch. Bez něj nejsme nic.

Tohle se vám přihodilo v lednu při Africkém poháru? Tam jste jako hlavní favorit vypadli hned ve skupině.
Ne. My jsme jednotní pořád, ale na poháru nám chyběli čtyři základní hráči. Kdyby se zranil jen Essien, zvládli bychom to, ale čtyři ztráty byly moc.

Africké týmy bývají na světových turnajích nevyzpytatelné. Souhlasíte?
Ano, můžeme vyhořet i překvapit. Naše skupina je skupinou smrti. Italy jsme nezvládli, rozhodla jejich zkušenost. Vždyť jsou to trojnásobní mistři světa. Česko je druhé na světovém žebříčku. A Američani? Podívejte se na jejich posledních deset let – samé úspěchy.

To zní jako alibi, kdyby se vám nepodařilo postoupit ze skupiny.
Ne, to jsou fakta. Budeme bojovat, postoupit chceme. Moji chlapci se nebojí ničeho, mají statečná srdce. Zítra se mohou postavit proti Brazílii a bát se nebudou. Proto se nebojí ani Čechů. Mají disciplínu.

To není zrovna vlastnost afrických národů, že?
Učí se. Bez disciplíny jsou ve fotbale odsouzeni. Ghana má stovky tisíc fotbalistů, fotbal je v zemi fenomén. Když si kluci v Evropě sednou po škole k počítači, Ghaňané vezmou míč a jdou na hřiště. Často vyjdu v Akkře z hotelu a jen tak koukám, jak to kluci mydlí v parku. Mají talent, jsou rychlí, hraví, bojovní. A kdyby pracovali odmalička pod vedením expertů a měli disciplínu, stanou se z nich velcí hráči. Ghana bude v následujících letech nejsilnějším mužstvem Afriky.

Vypadá to, že jste si Ghanu zamiloval.
To je pravda. Je chudá, ale krásná. Byla to výzva, že jsem vzal tuhle práci. Když jsem před dvěma lety skončil ve Rwandě, vrátil jsem se do Bělehradu a čekal. Najednou telefon: Měl byste zájem být trenérem Ghany? A já říkám: Proč ne!

To bylo dost lehké.
Omyl. Takových trenérů bylo nakonec 42. Do posledního kola výběru jsme postoupili já, jeden místní trenér a Francouz Troussier. Afrika často preferuje bělochy a Troussier chtěl možná příliš peněz.

K bělochům mají Afričani větší respekt?
Stoprocentně. Věří jejich zkušenostem.

Co vám na Ghaně připadá nejlepší?
Teplo.

Myslel jsem po fotbalové stránce.
To, jak se hráči chtějí zlepšovat. Žijí pro nový svět, který se před nimi otevírá. Mistrovství světa je první krok. Stačí jen vykročit.

I pro vás je to vrchol kariéry, že?
Je to výzva. Na druhou stranu mi je šedesát a pomalu končím. Možná už po mistrovství světa... Nevím. Chlap v mém věku by se měl spíš dívat na důchod.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze