Slováci nikdy nehráli na velkém turnaji. Galis je loni na podzim dovedl až do baráže o mistrovství světa se Španělskem. Zítra povede mužstvo proti Česku.
Závidíte Čechům, že měli po rozdělení federace úspěšnější fotbal?
Závist je blbost. A co bych vám také měl závidět? Vaši ligu nebo kolik na ni chodí diváků? Ve fotbale můžu závidět Angličanům nebo Němcům, ne Čechům.
Ani Nedvěda, nejlepšího fotbalistu Evropy 2003, nebo Čecha, loni nejlepšího brankáře světa?
Já vám je přeju! I my máme hráče, kteří se postupně prosazují. Podívejte na Vitteka nebo Mintála, krále střelců německé ligy. Máme nadějného Škrtela. Potřebují se jen dostat do velkých klubů, aby narostlo jejich renomé.
Co je silnou vlastností slovenských fotbalistů?
Z devadesáti procent jsou skromní a pracovití. Až se dostanou do velkoklubů, umaže se rozdíl mezi českým a slovenským národním týmem. Dohromady bychom byli silnější, ve světě uznávanější. Nevím, jestli rozdělení státu bylo správné. Já nebyl pro, ale dva pánové (Klaus a Mečiar) se tak rozhodli.
To jste mě překvapil. Vybavuju si vás z počátku 90. let, jak jste Slovan Bratislava až fanatickým způsobem koučoval a dovedl k titulu. Spíš jste mi připomínal nacionalistu.
Ani náhodou! S někým jste si mě spletl. Já za Slovan dával vlastní kůži, aby uspěl. Chodilo na nás čtyřicet tisíc lidí, nechtěli jsme je zklamat. Dělil se stát a zápasy se Spartou nebo Slavií byly dramatické, krásné.
Chybějí vám?
Moc. A také se mi spousta věcí od té doby nelíbí.
Co třeba?
Nejsem přesvědčený, že titul mistrů Evropy v Bělehradu jste získali vy Češi, jak často čtu. Já tvrdím, že jsme to byli my. Nebo dohromady. Vždyť v základní sestavě bylo sedm nebo osm Slováků. A vyvraťte mi, že ten titul jsme nezískali my.
|
Dušan Galis Věk: 56 let. Jméno: Dříve ho mnozí psali Gallis, čili s dvěma "l". A místo křestního jména Dušan se objevovalo Peter. "Obojí bylo nedorozumění. Někdo si přečetl rodové jméno a zaměnil to," říká Galis. Hráčské zastávky: V 70. a 80. letech nastupoval za VSS Košice, Slovan Bratislava, Cadiz (Španělsko), Žilinu a Hasselt (Belgie). Góly: V dresu Košic byl králem ligových střelců 1976 s 21 trefami. Celkem odehrál 226 zápasů v lize a dal 89 gólů. Největší hráčský úspěch: "Zlato z mistrovství Evropy v Bělehradě 1976, ale medaili odsud nemám," lituje. Měl ji dostat i jako náhradník, který na turnaji neodehrál ani minutu, ale omylem na něj nezbyla. Památný zápas: Jeho jediný reprezentační gól posunul Československo na mistrovství Evropy 1976. Tehdy se v Bratislavě zápas s Anglií musel kvůli husté mlze opakovat. Druhý den přišlo znovu 50 tisíc diváků, fantastická kulisa. Galis rozhodl o výhře 2:1 odvážnou rybičkou. "Přitom těsně předtím mě trenér Ježek chtěl vystřídat." Trenérské úspěchy: Skvělý tým Slovanu s Dubovským a spol. dovedl k federálnímu titulu (1992), pak s klubem třikrát triumfoval ve slovenské lize. S reprezentací loni postoupil do baráže o mistrovství světa se Španělskem (venku 1:5, doma 1:1). Největší radost: "S rodinou." Má už tři vnoučata. "Kluci se ale dali na hokej, fotbal je nezajímá." Nejtěžší chvíle: Když mu zemřeli rodiče. "Byl jsem úplně na dně. Opustili mě v rozpětí deseti dní." Proč dělá fotbal: "Jednoznačně pro diváky. Miluju tu nádheru, když přijde 50 tisíc lidí, jsou sehraní a skandují." Tyhle chvíle teď však zažívá jen u televize. V co věří: Galis je hodně pověrčivý. Před zápasem má svůj rituál. Jaký? "Přísně tajné, pátrejte." Prý je to ale něco jiného než bleděmodrý svetr, který si kdysi koupil na letišti ve Frankfurtu a pak v něm odkoučoval kvalifikaci. "Svetr už je pryč, skončil v charitě." |
Nechci se s vámi přít, ale někdo by mohl říct, že nebýt Panenkovy penalty, nebyl by titul.
No dobře, jedna nula pro vás.
Jedna nula pro Slovensko byste ve středu zase bral vy, že?
Jistě. Každé vítězství mě uspokojí. Nad Čechy určitě. Máte silný tým. Koller je znovu zdravý a při síle. Mít ho na mistrovství světa, určitě byste postoupili ze skupiny.
Komu jste při šampionátu fandil?
Samozřejmě vám.
Opravdu?
A komu jinému? Copak si myslíte, že bych fandil Spojeným státům? Jel jsem na všechny tři zápasy Česka. U vás mám pořád spoustu kamarádů, Dobiaše, Bergera, Zlámala, Chovance a další. Hrál jsem federální ligu, znám trenéry, hráče i funkcionáře. A málem jsem tam trénoval ve Spartě.
Prosím?
To bylo před deseti lety, když Spartu vedl pan Rezeš (šéf košických železáren). Nabízel mi pohádkové podmínky, daleko za hranicí snů. Jenže já byl zanícený do Slovanu a odmítl mu. Později jsem si to vyčítal, udělal jsem životní hloupost.
Najde se něco, co vám na české společnosti vadí?
Občasná škodolibost. Jak se vysmíváte, že naši sportovci s vašimi pořád prohrávají.
Třeba že slovenští hokejisté mají z Čechů už dlouhá léta psychický blok?
Ano, mají ho. Slovákům obecně chybí větší sebevědomí. Vy se umíte pochválit, my o sobě často zbytečně pochybujeme.
Fotbalisté jsou na tom psychicky stejně?
Uvidíme ve středu.
Při svém nástupu k reprezentaci jste ohlásil angažování psychologa. Pak to padlo. Proč?
Jelikož máme v realizačním týmu pana Hucka, který je vystudovaný psycholog a může patřičné věci s hráči probrat.
Co je problémem fotbalisty, který přijede hrát za reprezentaci?
Přiveze si pohodu nebo nepohodu, jaká panuje v klubu, a já jako trenér mám malou šanci to ovlivnit. Objeví se totiž na pár hodin, odehraje zápas a zase zmizí. Psycholog může rozplést problémové uzle.
Když jste před necelými třemi lety přebíral reprezentaci po Jurkemikovi, tak Karhan, Hlinka a pár dalších hráčů odmítalo reprezentovat. Musel jste je přesvědčovat k návratu?
Stačilo zvednout telefon a oni přijeli. Já s nikým neměl problém, jen oni se nedokázali ztotožnit s představami mého předchůdce.
Na první sraz jste vzal třicet hráčů. Proč tolik?
Chtěl jsem všechny kandidáty na dres poznat blíž, osobně. Informace v novinách bývají totiž kolikrát jen mediální drby.
A pak jste v silné skupině o mistrovství světa vyřadili Rusy i Lotyše, v baráži to vypadalo nadějně a...
(skáče do řeči) Ano, vypadalo to hodně nadějně, ale ukřivdili nám. O tom jsem hluboce přesvědčen. Zvlášť teď po úplatkářské aféře v Itálii, do níž se zapletl i rozhodčí De Santis, který nám tenkrát zápas pískal (první gól považoval Galis za ofsajdový a po protestech musel na tribunu, za stavu 2:1 přišla přísná penalta a vyloučení obránce Hada za kritiku – pozn. red.).
Myslíte, že byl rozhodčí podplacený?
To jsem neřekl. Jen jsem měl pocit, že ten den se změnila fotbalová pravidla a my o nových nevěděli.
Myslíte si, že fotbal je méně fér než politika?
Pokud nastupují takovéto mimosportovní vlivy, tak ano.
Vy jste nedávno vstoupil na politickou scénu jako poslanec za vládnoucí stranu Smer. Co vás přimělo kandidovat?
Jsem sympatizant Smeru a premiér Róbert Fico je můj dobrý přítel. Má hodně rád fotbal. Když může, hned si jde zahrát. Dává dost gólů.
|
Galise chtěla StB za agenta Bratislava (šve) - Pokud nalistujete internetový vyhledávač Google a zadáte si jméno Dušan Galis, hned na druhé stránce vás ohromí informace: Galis je v seznamu osob, které si komunistická Státní bezpečnost vybrala pro spolupráci. Registrační číslo 29068, datum zápisu 23. 11. 1983, čili z doby, kdy ještě hrál v belgickém Hasseltu. Krycí jména Rene a Kamil. "To slyším poprvé v životě. Přísahám bohu. Já spolupracovníkem StB? Děláte si srandu?" zůstal Galis v šoku, když tu informaci při našem rozhovoru slyšel. Nedalo mu to. Spojil se s právníkem a hned druhý den se sám ozval do redakce MF DNES. "Teď před zápasem by to mohl někdo vytáhnout a zneužít." Galis na seznamu podle svého advokáta opravdu je, ovšem jen coby osoba, kterou Státní bezpečnost zkoušela nakontaktovat a brzy ji jako nespolehlivou vyřadila ze své evidence. "Nemohl jsem spát, způsobil jste mi strašnou noc," bědoval Galis, který jako poslanec prošel bezpečnostními prověrkami. "Vím o některých fotbalistech, kteří se do ciziny dostali výměnou za to, že podepsali. Ale já ne. Mně komunisti tátu zavřeli a nemám je rád." |
Hrajete fotbal se slovenským premiérem?
Hodně často! Rád hlavičkuje, tak já mu centruju z levého křídla. Ještě s námi chodívá Laco Petráš (slovenská fotbalová legenda), pan premiér od něj dostává taky dost přihrávek.
Vy, přední světový rozhodčí Michel, internacionál Ujlaky a další. Řada lidí ze slovenského fotbalu se dává na politiku. Proč?
Jsme za to občas kritizovaní, ale já si myslím, že neprávem. Díky politice můžeme říct svůj názor na problematiku sportu. Je dost zanedbávaný. Roky jsem celé soboty a neděle viděl nekonečné politické relace v televizi. Zato o sportu, mládeži a boji proti drogám hodně málo. Je potřeba popíchnout stát, aby investoval do sportu. Peníze ze sázkových kanceláří končí na ministerstvu financí, a měly by jít do sportu.
Máte konkrétní cíl?
Chci bojovat za víc hodin tělocviku ve školách. Nebo bránit bourání sportovních stadionů. Za poslední roky jich spousta zmizela. Je smutné, když na místě, kde kdysi vyrostl Peter Dubovský, stojí supermarket Billa. A také chci prosadit výstavbu národního stadionu.
Pane Galisi, když není fotbal nebo nesedíte v parlamentu, jak relaxujete?
Moře mě unavuje, daleko líp je mi v horách – Tatry, Roháče a hlavně rodná Orava. Mám kamarády v Horské službě, chodíme po kopcích, jezdím na kole a proháním sněžný skútr.
Prý je vaším snem mít farmu a stádo koní.
Krásná představa (zasní se a zvlhnou mu oči).
Co vám brání – čas, nebo peníze?
Nechtěl bych ji mít proto, abych se blýskl před kamarády. Farma vyžaduje čas, to bych musel nechat fotbalu, přestat cestovat. Možná jednou. Patřím do přírody, ne k lidem, kteří přemýšlejí, co skoupit, co prodat, co zprivatizovat. Dnešní svět mi nesedí.
Jak to myslíte?
Doba se strašně zrychlila. Elektronika, počítače, mobily a tak. Všude boj o ropu, válka, terorismus. Člověk je tím unavený, strašně zaneprázdněný a zapomíná žít. Všichni jen nahánějí čas, peníze. Do zblbnutí. Mně je nejlíp, když vypadnu z města, vypnu mobil a vstoupím do lesa, kde potkám medvěda.
To se vám povedlo?
Já v lese viděl spoustu nádherných věcí. Minulou zimu například poprvé v životě živého vlka. A hned třikrát za sebou. To se málokomu poštěstí.
Pojďme ještě na chvilku k fotbalu. Bude pro Slováky teď v kvalifikaci atraktivnější zápas s Německem, nebo s Českem?
Určitě s Českem, zdravá rivalita nevymizela. A Slováci mají u vás pořád spoustu přátel. Setkají se rodiny, popijí pivo a půjdou na fotbal.
Jak reálné je, aby mezi dvěma postupujícími bylo Česko i Slovensko?
Proč by ne? Vy jste dobří už deset let a my teď také.
Kdo by v takovém případě skupinu vyhrál? Vy Slováci?
Klidně si prvenství nechte. Nám jde hlavně o to, abychom konečně na velký turnaj postoupili.
