Fukala naposled pozvali do národního mužstva v loňském listopadu k přípravnému utkání se Švédskem. Teď po důležitých kvalifikačních soubojích s Nizozemskem a Rakouskem přichází zkouška, která o postupu na evropský šampionát nerozhoduje.
"Proti Švédsku mi to moc nevyšlo. Kdyby to bylo jinak, tak bych příště nechyběl," poznamenal osmnáctinásobný reprezentant, který letos nehrál přípravu ve Francii ani kvalifikaci.
Fukal je stabilním hráčem Hamburku, který v německé bundeslize bojuje o poháry. Jeho naději na reprezentační dres to zvýšilo. "Hraju pravidelně, klubu se daří, víc pro návrat do národního mužstva už udělat nemůžu."
Jeho spoluhráč z obrany německého týmu Tomáš Ujfaluši je pro reprezentační defenzívu jedním z klíčových mužů. Ale Fukal pod Brücknerem odehrál jen tři přípravné zápasy: loni v březnu ve Walesu (0:0), v květnu proti Itálii (2:1) a potom se Švédskem (3:3), kdy byl po odstoupení Nedvěda posledních dvacet minut kapitánem.
"Ve fotbale je pro mě reprezentace nejvíc. Ale nepočítám, že by mě vzali teď," řekl Fukal. "Národní mužstvo hraje dobře a já v něm dlouho nebyl."
Přesto, když přijde ten den, kdy kouč nominace oznamuje, Fukal je jak na trní. "Sleduju internet, teletext a čekám na zprávy od známých."
Z jeho hlasu je poznat, jak ho mrzí, když se na něj nedostane. V Hamburku se potom vyptává Ujfalušiho, jak to na srazu proběhlo. "Vždycky mě potěší, když mi od spoluhráčů přiveze pozdravy."
V Německu pravý obránce prožívá svou nejlepší sezonu od přestupu ze Sparty na podzim 2000. Patří do základní sestavy a už neválčí s nevyzpytatelným trenérem Kurtem Jarou, který ho dřív přehlížel. "Teď tady mám pozici, že mě po jedné chybě neodstaví. Musel bych vyhořet tak ve třech čtyřech zápasech v řadě."
Od loňského září vypadl ze sestavy jen jednou, když nedávno proti Schalke stál za žluté karty. Přitom za předchozí dva soutěžní ročníky odehrál dohromady jen 31 zápasů, letos jich má už čtyřiadvacet. "Ale chybí mi góly, takže spokojen nejsem."
První v sezoně dal teprve v sobotu proti Mnichovu 1860. Na hřišti soupeře zachránil remízu 1:1. "To je pro nás málo. Minule s Dortmundem jsem gól zavinil a přišli jsme o body dva. Bylo by lepší, kdybychom ten Dortmund porazili a v Mnichově prohráli."
Nejen proto, že by teď Hamburk měl o bod víc. Na mistrovský tým by se dotáhl a měl by blízko k Lize mistrů. Teď musí pořádně zabrat, aby se dostal vůbec do Poháru UEFA. "Přitom jsme už v Lize mistrů mohli být dávno, ale nezvládáme zápasy venku."
Z pětačtyřiceti bodů, co Hamburk získal, jich doma uhrál 33. Kromě Bayernu nikdo lepší na svém stadionu není. Ale na hřištích soupeřů je pátý nejhorší. "Doma víme, že gól dáme vždycky. Hodně si věříme. Ale venku jen čekáme, jestli něco uhrajeme."
Do konce sezony má Hamburk snadný los. V pěti posledních zápasech hraje doma s Norimberkem, Leverkusenem a Rostockem, venku s Chotěbuzí a Bochumí. Všechny týmy patří v soutěži k nejslabším.
