Pod novým rakouským trenérem Kurtem Jarou, který přišel do Hamburku před dvěma měsíci, byl Fukal jednou mezi náhradníky a pak už ho nový kouč k zápasům bundesligy ani nezval. "Už jsem koukal někam vypadnout, třeba i na hostování, jen abych hrál. Dokonce sportovní ředitel Hieronymus, který byl do poslední chvíle proti, nakonec s mým odchodem souhlasil."
Co se vlastně v hlavě trenéra Jary odehrálo, to český obránce netuší. "Ve čtvrtek devětadvacátého listopadu jsem normálně trénoval s mužstvem a podle nácviku různých herních variant to vypadalo, že Jara chce hrát další zápas na čtyři obránce, zatímco předtím se hrálo jen na tři," vzpomíná Fukal.
"A právě na tomhle tréninku mě Jara pořád chválil, tos udělal dobře, výborně, to je ono a podobně. Já si říkal, co najednou blbne, když se mnou tak zametal. No a po tréninku mi novináři říkali, že nejspíš v derby proti St. Pauli budu hrát," pokračuje šestadvacetiletý zadák. "Ale uvěřil jsem tomu, až když při taktické přípravě na zápas vyslovil mé jméno."
Tak tuhle příležitost musíš chytit, jak nejlíp umíš, říkal si prý. "Po dlouhé době zase šance, tak jsem byl rozhodnutý dokázat, že ve mně prostě něco je," líčí bývalý hráč Jablonce a Sparty. "Zápas mi nakonec vyšel, vyhráli jsme čtyři tři a já dal dokonce gól. Takový ten můj typický, hlavou po centru z přímého kopu."
Trenér Jara mu po zápase neřekl ani slovo. "On se ale nebaví se žádným hráčem," poznamenává Fukal. "Takže jeho názor na můj výkon jsem si přečetl v novinách. Chválil mě. A novináři taky úplně otočili, zatímco před pár dny mě posílali na hostování, teď tvrdili, že takový obránce musí v Hamburku zůstat. Jak říkám, z extrému do extrému."
Další zápas byl ten sobotní, Hamburk nastoupil znovu s Fukalem v základní sestavě. A nechybělo málo, aby před pár dny odepisovaný fotbalista byl opět slavný. To když v 58. minutě na jednom ze svých nebezpečných výletů do soupeřovy šestnáctky dortmundskou branku jen o vlásek minul.
"Tomáš Ujfaluši i ostatní spoluhráči mi pak říkali, že to bylo dobrý, rozebírali jsme to ještě cestou domů v autobuse, ale co naplat, vraceli jsme se bez bodu."
Po zápase si vyměnil dres s Janem Kollerem, s nímž se během devadesáti minut střetl nejednou. "Honza s tím za mnou přišel sám, v bundeslize jsou takové výměny docela běžné. Takže jsem si s ním dres ochotně prohodil."
Smlouvu v Hamburku má Fukal do června 2004. Jenže v těchto dnech ještě nedokáže říci, jestli z klubu přece jen neodejde dřív. "Dva zápasy na hřišti, to je ještě moc málo na to, abych mohl být klidný," zůstává ostražitý. "Uvidíme, jestli si na mě v sestavě zbyde místo i v těch dvou letošních zbývajících. Hrajeme dvakrát doma, v sobotu s Freiburgem a hned v úterý s Chotěbuzí."
I kdyby v těchto utkáních nastoupil, hodlá vyvolat schůzku s klubovým vedení. Před dovolenou, kterou stráví se ženou a šestnáctiměsíční Karolinkou doma v Kokoníně, chce mít jasno. "Než s rodinou vyrazíme do Čech, chci si s někým o mé další budoucnosti v Hamburku každopádně promluvit," říká rozhodně.
"Nejlepší by bylo, kdyby se vyjádřili jak trenér, tak sportovní ředitel, a možná i můj manažer. Měli bychom si to vyříkat z očí do očí jako v kterémkoli jiném zaměstnání," míní Fukal. "Například bych rád slyšel, jestli zůstaneme u čtyř obránců. V tom tříobráncovém systému mě totiž Jara ani nevyzkoušel."
Řidič klubového autobusu hamburského mužstva už klaksonem svolával opozdilce. Někdo se bavil se známými, jiný s fanoušky, kteří pronikli do zakázaných prostor, některé hráče ještě zpovídali novináři. "Už musím, jedeme někam na večeři a pak nás čeká víc než čtyřhodinová cesta do Hamburku. Držte mi palce," rozloučil se Fukal, za něhož německý klub koncem loňského léta vysázel přes sto milionů korun.
 Milan Fukal (vpravo) se spoluhráčem Tomášem Ujfalušim před klubovým autobusem HSV Hamburk; po prohře v Dortmundu je čekala neradostná cesta domů. |
