František Straka ve středu převzal karvinské mužstvo ve složité situaci. Dělí ho jen bod od přímého sestupu do druhé ligy a na jistotu záchrany, aby se tým vyhnul baráži, ztrácí devět bodů.
„Bylo to celkem rychlé,“ hovoří Straka o svém příchodu do MFK Karviná.
Do nejvyšší české soutěže se vrací po šesti letech, když se mu ozval karvinský sportovní manažer a někdejší reprezentant Lubomír Vlk.
„Znám ho roky, chlapa jednoho. Pamatuji si, jak po levé straně rozkmital svoje tělo, samá ruka, samá noha,“ zavzpomínal Straka. „Pak jsem se spojil s předsedou panem Wolfem.“
Takže ho lákali samí vlčáci...
Karvinou bude zachraňovat Straka |
„Když Vlk zavolá Strakovi, co jiného může Straka udělat než kývnout,“ smál se nový karvinský kouč. „Jsou to upřímní lidé, kteří mají fotbal rádi. Imponuje mi, jak chtějí fotbal v Karviné zachránit. Jsou srdcaři. Upřímní. Řeknou vám pravdu.“
Jaké jsou šance Karviné na záchranu?
Situace je kritická, ale není ztracená. I to byl důvod, proč jsem přišel. Můžeme pořád jít nahoru. Ale není to jen o mně, ale hlavně o hráčích, o tom potenciálu, který tady je. Teď musíme tým namotivovat. Je to otázka psychiky, mentální stránky.
Na pořádnou mentální přípravu ale moc času nemáte.
Hráče vždy poznáte v kritických chvílích, tam se ukáže jejich charakter.
Tudíž vám více napoví páteční utkání v Praze proti Dukle?
Dá se říct, že ano.
Jak na vás zatím hráči zapůsobili?
Když jsem prvně přišel do kabiny, hned na nich byla znát vůle s tím něco udělat, porvat se o šanci, kterou máme.
Jaká je podle vás kvalita karvinského týmu?
Má na záchranu a doufám, že bude fungovat. Z minulosti vím, že když se řeklo Karviná, tak tady fotbal bolel. Vždy tady byli srdcaři, makali, bojovali, a to sem musíme vrátit. V lize jsou daleko lepší mužstva, ale to zdejší není špatné. Určitě ne.
V české lize se vám podařilo zachránit Plzeň, České Budějovice a Příbram. Dá se nynější karvinská mise k nějakému vašemu předchozímu působení přirovnat?
Hodně mi to připomíná Plzeň. Také na tom byla hodně bídně a dokázali jsme ji zachránit. Díky tomu, že Franz zachránil Plzeň, je tam, kde je. Všechno je to otázka hlavy a srdíčka. Hodně jsem spojovaný se srdcem, a to tady teď musí přijít. Snažím se udělat si obrázek o hráčích. Poznat je po mentální stránce, jací jsou, jak funguje parta. Jiné to je v televizi a jiné, když jste u mužstva přímo.
Býval jste hodně impulzivní, ale po letech v cizině jste říkal, že jste se zklidnil. Na jakého Františka Straku se můžeme v lize těšit?
Měnit se nikdy nebudu a jestli jsem klidnější, tak to je dáno zkušenostmi, které jsem nasbíral na štacích v zahraničí. Ale Franz vždy zastával čestnost, bojovnost, touhu porvat se. Když něco dělám, tak na sto procent. To jsem já.
Co se dá od vašeho návratu do ligy čekat?
Nejsem žádný čaroděj a nehraji PlayStation, abych si všechno nastavil. Tvrdá realita je, že hrajeme o záchranu. Lidé v klubu jsou ale skvělí. A další mě zastavují na ulici s tím, že mi věří. To mi dodává obrovskou energii. Chci mužstvo posunovat krok za krokem, aby byl konečný výsledek pozitivní.
Ze svého působení v Příbrami znáte karvinského útočníka Tomáše Wágnera. Jste rád, že ho v týmu máte?
Všichni jsou pro mě důležití, dvaadvacátý hráč stejně jako první. Jsou tady prima mladí kluci. Znám Tomáše, ale i brankáře Berkovce a také Budínského.
Kdo by měl být lídrem, buřičem, který zatím Karviné chybí?
Budeme muset buřiče z někoho udělat. Ale není to jen o jednom hráči, i když lídr je lídr, který má všechno organizovat. Jsou tady typy hráčů, kteří by jím mohli být, ale nejsou. Ale buřič musí být celý mančaft. Ten musí být dominantní.
Zaznamenal jste velké ohlasy na váš návrat do ligy?
Byl jsem tou odezvou překvapený. Přitom jsem nikomu nehlásil, že bych měl někam jít. Překvapilo mě, kolik lidí mi přes sociální sítě posílalo zaťaté pěsti, abychom se zachránili. Nejen z Karviné, ale i z Ostravy, Prahy, a dokonce z Plzně. I na tom je vidět, že Karviná má obrovský zvuk.
A ozval se vám někdo i přímo z fotbalového prostředí?
Přál mi třeba Víťa Lavička, který trénuje v Polsku. Nebo Láďa Valášek, který byl dlouho v Bohemce, a spolu jsme dělali záchranářskou misi v Plzni.
Na sociálních sítích se ve spojení s vámi opět objevuje i tak oblíbený tatarák...
Mám ho rád... Ale už je to klišé. Nevím, jestli by nám pomohl. Pokud ano, udělám ho pět kilo a všem řeknu: Dejte si. Je to něco, co jsem kdysi udělal, jenže už je to obehraná písnička. Dneska je úplně jiná doba. Ale tataráček mám rád, s topinečkami.
