Považujete se za emočního člověka? Ovládají vás emoce?
Emoce mě neovládají, to by bylo špatně, ale emoční jsem určitě. I když jak stárnu, tak se dokážu víc kontrolovat. Na druhou stranu charakter člověka se moc nemění. Někteří trenéři stojí u postranní čáry v klidu, jiní tam lítají a řádí.
Po prohraném derby se Slavií jste zůstal v klidu.
Nejen po derby, ale i v jeho průběhu. Takové zápasy v poslední době mívám. Nevím proč.
ProfilZdeněk Ščasný 
|
Jak to myslíte?
Jsou zápasy, kdy jsem vnitřně napnutý. Jindy celý den včetně utkání prožívám úplně v klidu, bez ohledu na průběh. Zajímavé je, že když jsem nervóznější, tak pak ty zápasy mají i takový průběh.
Jako v Evropské lize proti Tripolisu.
Tam to byl hodně nervózní zápas od první do poslední minuty.
A vy jste na tiskové konferenci řekl, že vám rozhodčí ukradl vítězství a chyby dělal dělal vědomě.
Moje emoce byly vyhrocené tím, že jsme dali v 92. minutě regulérní gól, který rozhodčí neuznal. Kdyby se to stalo v 60. minutě, tak s tím ještě tým mohl něco udělat a já bych mohl emoce zvládnout. Takhle jsem vyletěl, abych uklidňoval hráče a abych se zeptal rozhodčího, proč ten gól neuznal. A ta tisková konference...
Ano?
Bouřlivá nebyla, ale v emocích ano. Co se týče toho výroku o rozhodčím, tak jsem jen odpovídal na otázku novináře, jestli nás někdo okradl o vítězství. S odstupem vidím, že jsem se do toho pouštět neměl. Člověk by se měl umět ovládnout, i když cítí křivdu. Teď mě to mrzí, bylo to nešťastné vyjádření. My jsme ten zápas měli rozhodnout sami.
Trenér Sparty Zdeněk Ščasný během prvního zápasu Evropské ligy na hřišti Asterasu Tripolis.
Stává se vám často, abyste na tiskovce řekl něco, co jste neměl?
Tohle je výjimka. Byl to pohárový zápas, první utkání ve skupině, podle průběhu jsme měli vyhrát... O to víc to ve mně vřelo.
Zažil jste, že se vám na pozápasové rozhovory nechtělo, i když je máte povinné?
Teď už takové pocity nemám ani po nevydařeném zápase. Dřív jsem byl někdy nepříjemný a říkal jsem si, ať jde na tiskovku asistent. Ale teď už se mi to nestává. Trenér je povinný jít a odpovědět na otázky - je to moje práce, za kterou jsem zodpovědný.
Promýšlíte v hlavě, co řeknete?
Spíš je to o tom, že po domácích zápasech se ještě můžete podívat na některé situace na videu, abyste měl představu. Taky máte víc času na zklidnění, zato hostující trenér jde na tiskovku hrozně rychle.
Perete se občas s nutkání něco říct - zkritizovat hráče nebo rozhodčího -, ale radši to spolknete?
To jsem měl udělat v Tripolisu. Takže ano, občas se s tím peru. Když kritizujete hráče, tak tím vlastně kritizujete svoji práci. Ale já nechci nic maskovat. Jsem člověk, který se snaží hodnotit zápas tak, jak ho viděl. A co se týče rozhodčích, tak je lepší to spolknout. Jsou součástí hry a ty situace už stejně nevrátíte. Záleží, v jakém rozpoložení na tiskovku jdete, někdy to člověk ven vypustí.
Některé tváře trenéra Zdeňka Ščasného
Novináři se často ptají, jak trenér viděl třeba penaltový zákrok. Obvyklá odpověď zní: „Nemůžu to hodnotit, musím se na to teprve podívat.“ Není to jen způsob, jak se z otázky vyvlíknout?
To v žádném případě! Když to nevidím, tak to nehodnotím. Záznam pak může ukázat něco jiného. Pohled od hřiště je navíc úplně jiný než z tribuny.
Na jaké otázky odpovídáte na pozápasových tiskovkách nerad?
Na ty, které se zápasem nesouvisí. Tiskovka by se měla odvíjet od zápasu - taktika, co, proč, jak. Na takové otázky jsem připravený odpovědět.
Balancujete mezi odborností a jazykem, které pochopí i fanoušek-laik?
To ne, nad tím nepřemýšlím. To bych fanouška podceňoval.
Máte toho za sebou hodně. Je mediální tlak ve Spartě větší než jinde?
Třeba v Teplicích jsem si tlak musel vytvářet sám. Když jsem nebyl naštvaný sám na sebe, tak tam tlak nebyl. Spolupráce s Frantou Hrdličkou nebo Pavlem Šedlbauerem byla úžasná - po nevydařeném zápase mě ještě uklidňovali, že příští neděli hrajeme znovu. Takže tam to bylo spíš obráceně. A Sparta? Tlak tady samozřejmě je, ale v Řecku to bylo ještě několikanásobně větší, úplný blázinec.
