"Už jsem přemýšlel i o tom, že nastoupím v Havířově na šachtu, ale naštěstí se ozval Baník Ostrava. Měl jsem trenérskou licenci, takže mi nabídli, jestli chci dělat u mládeže," vzpomíná Vrba v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES na osudový zlom ve svém životě.
Se šachtou zkušenosti měl. V dobách, kdy hrál za Havířov, byl zaměstnán na Dole Dukla. Jak bylo tehdy zvykem, netrávili fotbalisté v práci zdaleka celé směny. "Nebyla to těžká manuální práce, ale nějakou šichtu jsem si odfáral," říká.
V rozhovoru pro Magazín DNES Vrba mluví i o svých vztazích s hráči. Vysvětluje, proč nepovažuje za rozumné hlídat, jestli nevysedávají po plzeňských barech, a jak je to v jejich vztahu s tykáním a vykáním.
Podle svých slov nesnáší hráče, kteří si o sobě myslí, že jsou nenahraditelní, ale ve skutečnosti chtějí jen v klidu přežít. "Ti nemají ambice. Já mám rád hráče, kteří nemusejí být na špičce, ale chtějí něco dokázat," říká Vrba.
Reportérovi Magazínu DNES Janu Malindovi odpověděl Pavel Vrba i na otázky, které se týkají jeho soukromí a právě v jeho případě bývají obvykle tabu. Jak vypadá manželství na dálku a jak ho změnilo angažmá v plzeňské Viktorii, se dočtete ve čtvrtečním magazínu.
