Narodili se v roce 1992 a společně vyrostli ve Spartě. Když hráli ligu staršího dorostu, ovládli ji s omračujícím náskokem 22 bodů. Nastříleli 112 gólů.
A dnes? Krejčí, Kadeřábek a spol. patří do základní sestavy české reprezentace a míří na Euro.
Je dost možné, že Sparta našla další zlatou žílu.
I když je zrovna sparťanské áčko v krizi, během dubna vyhrálo jen dva z osmi zápasů a přišlo o titul, může se těšit z exkluzivních talentů, kteří v republice nemají konkurenci. Tohle jsou aktuální čísla sparťanského dorostu, který už má jistý titul: 33 zápasů, 28bodový náskok na druhé Brno, 123 nastřílených gólů.
Jak to Sparta dělá?
„Máme jasně dané principy. A platí: neplníš je, nehraješ; nechceš plnit, odcházíš,“ vysvětluje přísné pravidlo David Holoubek. Trenér, který letenským talentům šéfuje z lavičky.
Sparťanský dorost trénuje David Holoubek. (zdroj: www.sparta.cz)
Co tedy po hráčích požadujete? Co musí plnit?
Když to řeknu stručně, po zisku míče se snažíme o okamžitý přechod do útoku - něco jako Leicester. Do defenzivy je vzorem Atlético Madrid. A vycházím z toho, že základem je rychlost. Pomalé hráče nebrat. Třeba takový Pirlo se do dnešního fotbalu už nehodí.
Vážně? Myslíte si, že pomalejší hráči z top fotbalu brzy úplně vymizí?
Rychlost hraje čím dál větší roli ve všech sportech. Pirla jsem dal jako příklad, protože si myslím, že dnes už fotbalista musí být rychlý ve všech činnostech. Při práci s míčem, s myšlenkou, ale i ve chvíli, kdy se balon ztratí. Zabrat zpátky, být ve správném prostoru. A když se míč získá, tak zase sprint nahoru, náběh. Pomalí hráči podle mě na nejvyšší úrovni už nebudou.
Nemůže tak z fotbalu vymizet chytrost? Nehrozí, že se bude hrát v obrovském tempu, ale nebude čas pro kličky, parádičky, na které diváci chodí?
Ne, ne, ne. Vůbec! I já to vidím tak, že kreativita je nádherná, to je koření fotbalu. Ale techničtí hráči v týmech určitě budou dál. Jen budou muset všechno dělat v maximální rychlosti. A budou rychlí i bez míče.
FaktaSparta, vzor 1992 Někteří jejich předchůdci se ve fotbale výrazně prosadili. Kdo může být pro novou sparťanskou generaci ročník 1997/1998 vzorem?
|
Zpátky k vašemu týmu: troufnete si porovnat současný dorost s ročníkem 1992, u kterého jste působil jako asistent?
Jsou obdobně silné. Nedávno jsme se o tom s ostatními trenéry bavili, sami jsme si dělali srovnání. A já jsem si v hlavě dokonce i zkoušel nasimulovat, jak by to vypadalo, kdybychom hráli proti sobě. Došel jsem k tomu, že by to dopadlo 3:3 a rozhodovalo by se na penalty (úsměv). Ale řekl bych, že jsme v tuhle chvíli ofenzivnější, máme větší sílu směrem dopředu. Jinak je to opravdu dost podobné.
Co mají tyhle dva silné ročníky společné?
Určitě typologii hráčů, ale hlavně charakter. „Devět dvojka“, to byli strašně šikovní kluci, charakterní, kteří na sobě pořád chtěli pracovat. Myslím, že tenhle ročník to splňuje taky.
Vím, že trenéři neradi vychvalují jednotlivce, ale jedno jméno by se zmínit mělo. Bosňan Mustedanagič nad ostatními svým talentem trochu ční, že?
Máte pravdu. Statistiky nelžou a Zizu podle nich vypadá dobře, podobně jako třeba předtím Matěj Pulkrab. Jenže náš způsob hry není o jednom hráči. Máme plno dalších, kteří mu umožňují dávat góly, styl hry je postavený na týmovosti. A on z toho kvalitou ční.
Mohou být on a jeho současní spoluhráči pro Spartu pokladem? Finančním i fotbalovým?
To se těžko odhaduje. Máme v mládeži na všech úrovních spoustu zajímavých hráčů. Jestli z nich ten poklad uděláme, to je na nás: jakým způsobem jim umožníme rozvoj, jak jim pomůžeme v přechodu do mužské kategorie. Ale předpoklad je silný, to určitě.
Jenže Kadeřábek, Krejčí nebo Brabec v devatenácti hráli stabilně ligu. Nemají vaši hráči taky už nejvyšší čas?
Rozdíl je v tom, že kluci, které jste jmenoval, začínali ve druhé lize. Do předzápasových tréninků už poslední půlrok v dorostu chodili s B-týmem, naskakovali postupně do zápasů. Dorosteneckou ligu už vlastně vůbec nehráli. A pak plynule přešli kvalitou do áčka. Béčko v druhé lize nebo jiné dospělé soutěži - to nám teď chybí.
Juniorská liga tuhle roli neplní?
Bohužel ne. Není tak kvalitní, nepřipraví vás na dospělý fotbal. Dorostenecká liga má větší tempo a je náročnější. Na juniorku jsme vlastně rezignovali, nejlepší a nejtalentovanější hráče jsme si nechali v dorostu. Proto jsme byli v lize dominantní.
Vyhráli jste ji v předstihu a s obřím náskokem. Ale co bude s hráči dál? Přechod mezi dospělé v Česku plno mladých nezvládne.
Když vyjedeme s devatenáctkou do Evropy, hrajeme vyrovnané zápasy s kýmkoliv, včetně top klubů. Pak to najednou někde zmizí. Kluci přestanou nastupovat, vývoj se zasekne. Asi je to o tom, aby se trenéři přestali bát dávat šanci mladým. Na druhou stranu – přiznám se, že si neumím představit, že bych jako kouč áčka Sparty dal do sestavy čtyři hráče z juniorky.
Vidíte: před zápasem Evropské ligy s Villarrealem se mluvilo o tom, jestli by vaši stopeři dokázali zaskočit za zraněné nebo vykartované opory. Jak by to podle vás zvládli?
Nevím, sám jsem o tom přemýšlel, na zápase jsem byl a představoval jsem si, jak by třeba David Březina řešil některé situace, kdyby ve středu obrany nastoupil. Problém ale je, že nemám srovnání. Dokázal bych to říct, kdybych ho viděl předtím hrát v lize dospělých. Ale takhle opravdu neumím odhadnout, co by to s ním udělalo. Pro něj i ostatní každopádně byla odměna, že tam vůbec mohli být. Taková zkušenost je hodně obohatí.
Pokud ale i příští sezonu budou jen sedět na lavičce nebo na tribuně, jejich růst se zastaví.
Musí to vzít přes půlrok nebo rok v dospělé soutěži. Druhá, klidně i třetí liga. Nejtalentovanější ten skok zvládnou, ale je jich minimum. Většina potřebuje mezistupeň. Na tom pracujeme, snad najdeme řešení.
Vidíte u někoho reálnou šanci, že by se hned v létě posunul do áčka?
Pokud se bavíme o přípravě, tak určitě. Mohou se o to poprat, vytvořit konkurenci. Ale dlouhodobě to tak nevidím. Hrát za áčko Sparty je složité a oni by měli přijít už trochu otrkaní, zocelení. Potřebují dospělý fotbal.
Mládež trénujete dvanáct let. Vybaví se vám příklad hráče, u kterého jste si byl skoro jistý, že to dotáhne minimálně do ligy, a on se vůbec neprosadil?
To ne. O kom jsme si v devatenáctce mysleli, že se dostane do ligy, ten se tam vždycky dostal. Ale je pravda, že u některých jsem čekal, že budou hrát zásadnější role, že budou někde jinde. Někoho zbrzdilo zranění nebo neměl v kariéře štěstí. Třeba u Romana Poloma jsem viděl obrovský potenciál, v dorostu byl strašně zajímavý hráč. Ale ještě má čas, je pořád mladý. Přál bych mu, aby ukázal, co v něm je.
Mluvil jste o tom, že dorostenecká liga má v porovnání s juniorskou vyšší úroveň. Ale za vámi je propast: třeba druhé Brno má dvanáct porážek. Čím to je?
Jeden pohled je ten, že my jsme kvalitní tým a dobře pracujeme s mládeží. Ale určitě je špatně, že má liga dvacet účastníků. Mělo by jich být šestnáct, klidně i méně. Teď se kvalita rozmělňuje, jsou tam i týmy, které tam nemají co dělat.
V létě se vaši hráči posunou mezi dospělé. Co čeká vás?
Holoubek se neposune. Zůstane, dostane nový ročník devatenáctky a zkusí s ním udělat zase dobrou práci. Abychom si mohli třeba za rok říct: Kluci hráli výborně doma i v Evropě. A úplně nejlepší by bylo, kdybyste zavolal a já vám mohl říct, že jsme vychovali pět hráčů pro zahraniční soutěže. To by byla největší odměna.
