Už před jedenácti lety, okouzlil karlovarské příznivce svou rychlostí a výpady po křídle. Nemohli jinak, než mu dát přezdívku "Motorová myš". Právě rychlost a výbušnost jej provází celou kariéru. A také zranění.
"Doufám, že si tady nebudu muset hledat doktora," připomíná Dřížďal lapálie, jež jej provází až nehezky často. Do loňského srpna si devět měsíců František Dřížďal kvůli vyhřezlé ploténce nezahrál ligový zápas.
František DřížďalNarodil se 8. srpna 1978 v Sokolově Jedná se o rychlého a pracovitého hráče, který nastupuje především na pravém kraji obrany a často vybíhá do útoku. Výborný hlavičkář s nadprůměrným výskokem. V sezoně 2007/2008 získal se Slavií mistrovský titul, zahrál si také Ligu mistrů a Pohár UEFA. Z podzimní části sezony 2008/2009 ho vyřadila operace Achillovy šlachy, kterou musel podstoupit na konci předchozí sezony. V sezoně 2008/2009 získal se Slavií další mistrovský titul. V létě 2009 Slavia oznámila, že s jeho službami nadále nepočítá a může si hledat jiné angažmá, načež přestoupil do Brna. Nyní je na půlročním hostování v Baníku Sokolov. |
Trénoval, trénoval, hrát zápasy ale nemohl. "Když přišlo vyvrcholení týdne, tak jsem byl jen na tribuně," vzpomíná na chmurné období. Předtím jej sužovaly problémy s krční páteří. "Při zápase se Spartou jsem dostal úder loktem," vzpomínal na začátek patálií.
Že je zavinila vyhřezlá ploténka, však nevěděl. "Ztvrdlo mi to a nemohl jsem otáčet krkem. Doktoři ale na rentgenu nic nenašli, jen jsem kvůli staženým svalům chodil na rehabilitace. Když se to uklidnilo, začal jsem trénovat, ale problémy se zase vrátily."
Během prosincového volna se dal do kupy, zvládl i fyzickou část zimní přípravy. Jak se ale potkal s míčem, bolest byla zpět. "Když jsem udělal rychlý pohyb hlavou nebo šel do souboje ramenem, krční páteř dostala otřes a zase bylo zle," popisoval.
Rezonance odhalila, že má vyhřezlou ploténku o téměř sedm milimetrů. "Doktoři říkali, že bych měl jít na operaci." Jenže Dřížďal neposlechl. "Bývalý spoluhráč ze Slavie mi doporučil borce ze Slovenska, u kterého jsem dělal speciální cviky. Dva a půl měsíce jsem cvičil, i když jsem nevěděl, jestli se můj stav zlepšuje. Ale pocit mi říkal, že je to dobré, tak jsem pokračoval," líčil.
Kontrolní rezonance odhalila, že se výhřez zmenšil na dva milimetry. Dřížďal už předtím naskočil do přípravných zápasů, musel se ale vyhýbat hlavičkám. Po devíti měsících opět nastoupil za Zbrojovku.
František Dřížďal (vlevo) na tréninku fotbalového Sokolova.
"Zápasové zatížení je úplně o něčem jiném než trénink, rozložení sil je jiné. Hlavně mi ale chyběla fotbalovost, v tréninku se nikdy nemůžete připravit na psychický tlak, který je v zápase." V té době se mu narodil syn, radost dvojnásobná.
Jinak to bylo ale v Brně fotbalové trápení. Závěr podzimu sliboval změnu. "Plotýnka je v pořádku, od šestého kola jsem hrál." jenomže vše bylo jinak. Od vedení uslyšel, že si může hledat nové angažmá.
Proč Sokolov?O příchodu Františka Dřížďala do Baníku Sokolov hovoří sportovní ředitel západočeského klubu Vítězslav Hejret. |
Tak se v pondělí přestěhoval a teď je na půlročním hostování v Baníku Sokolov. "Neberu rozdíl mezi první a druhou ligou," říká. Přesto, nejvyšší soutěž ještě nebalí. "V létě mi v Brně končí smlouva, ještě jsem domů nechtěl, chtěl jsem hrát ligu," přiznává.
Na poslední chvíle v Brně nevzpomíná rád. "Trénoval jsem sám po lesích, nikdo se o nás nestaral. Nesměli jsme ani na trénink s béčkem." Tak se změna dala čekat. Jenomže. "Manažer se poptával, ale čas běžel, tak došlo na Sokolov."
Do kabiny Baníku se vrátil po třech a půl roce. Pomalu aby se seznamoval. "Našel jsem tam jen pět hráčů, co tam byli, když jsem odcházel. Myslím, že Mlika, Čada, Bertelman, Kura a Dittrich, ale nerad bych na někoho zapomněl," pátral v paměti.
Přišel jako největší hvězda, fanoušci se na něj těší. "Bylo by hezké, kdyby chodili jen na mě, ale je to o mužstvu, když se bude dařit, budou chodit," míní František Dřížďal. Ale co když se dařit nebude, to bude hned první na ráně.
"Jsem na to zvyklý. V Brně nám fanoušci pořád jen nadávali. Myslím, že mě to nemůže překvapit." Ale vraťme se ještě o jedenáct let zpět. V zimě 2000 přišel František Dřížďal ze Spartaku Horní Slavkov, kde s fotbalem v osmi letech začal, a do té doby jej neopustil, do TJ Karlovy Vary-Dvory.
S Horním Slavkovem hrál nejvýš oblastní přebor a najednou se v zimě objevil v týmu s možností naskočit do třetí nejvyšší soutěže. "Je to něco jiného, než jsme hráli ve Slavkově, a chtěl bych si dokázat, že mám na víc než hrát jenom na úrovni oblasti. Do Dvorů jsem chtěl jít sám, a i když nevím jestli budu hrát, tak doufám, že ano," říkal tenkrát. Že to nabere takový směr, to jej ani ve snu nenapadlo.
Po čtyřech letech a odehraných 103 zápasech v ČFL, v nichž dal devět gólů, šel do Sokolova. Stačilo pár druholigových zápasů a hned zaujal pražskou Slavii. "Samozřejmě to jsou pro mě samé krásné vzpomínky, v té době až neuvěřitelné věci. Mám, na co vzpomínat," říkal Dřížďal před časem.
Ve Slavii získal dva mistrovské tituly, zahrál si Ligu mistrů. Po odchodu měl přání: "Dostat se do formy, kterou jsem měl při příchodu do Slavie, pevné zdraví a v budoucnu třeba nějaké zahraniční angažmá, ale jsem realista, a při pohledu na svůj věk se mi to už asi nepoštěstí." Vyučený kuchař se už k vaření během fotbalové kariéry moc nedostal.
František Dřížďal na tréninku fotbalového Sokolova.
"Doma vaří přítelkyně, nebo si občas na něco dobrého zajdeme. Když už se k něčemu odhodlám, tak je to spíš nějaký gulášek," říkal. Z jídel u něj převládá jednoznačně maso. "A když se poštěstí, tak jasnou jedničkou je domácí zabíjačka. Ovárek, jitrnice, jelítka. Neodolatelné," přemítal Dřížďal před časem.
Po skončení fotbalové kariéry se tímto směrem natočí další život. "Ještě nevím, co budu dělat, každopádně mi práce není cizí, pracoval jsem od osmnácti do sedmadvaceti let. Dokážu si peníze vydělat i rukama, když skončím s fotbalem, budu zase pracovat."
