V Basileji je od léta 2014 a od té doby neměla švýcarská liga lepšího gólmana. Vaclík vyhrává anketu každý rok stejně jako jeho tým nejvyšší soutěž.
Když v pondělí na galavačeru v Lucernu přebíral cenu, v nejlepší jedenáctce ligy tam s ním byli i zbývající Češi v lize - spoluhráč Marek Suchý a Jan Lecjaks z Young Boys Bern.
„Vyhlášení má velkou prestiž, dorazí švýcarský reprezentační trenér a další osobnosti. Koná se to v hotelu na břehu jezera a má to krásnou atmosféru,“ líčí Vaclík.
Jak to berete?
Jako ocenění výkonů. Byl jsem tam už potřetí. Když mě pozvali poprvé, chytal jsem ve Švýcarsku teprve půl roku.
Vyhráváte každý rok, Basilej je každoročně s velkým náskokem mistrem. Není to příliš fádní?
Nemyslím si, že v lize se všechno točí jen kolem Basileje. Když před dvěma lety hrála Sparta o postup ze skupiny Evropské ligy s Bernem, tak tady prohrála a vypadla. S Thunem to nedávno v předkole bylo tři tři. Curych na podzim v Evropské lize do poslední chvíle bojoval o postup, neprohrál se Steauou, remizoval s Villarrealem. Nejsou tady špatná mužstva.
Ale čím to, že Basilej pořád vyhrává s velkým náskokem?
Jsme schopní zvládat soutěž bez výkyvů, udržet si konstantní výkonnost. Třeba minulou sezonu jsme začali osmi výhrami, tu letošní devíti. Soupeři tam občas mají remízu, porážku a ztrácejí.
Vy sám nemyslíte na lepší ligu?
Odmalička mám sen. Anglie, Premier League. Ale je to spíš sen, než abych na to tlačil, otravoval manažera, aby mi tam něco sehnal. Nebo chodil za naším vedením, aby mě pustilo, když něco přijde. To určitě ne. Nechci nic dělat na sílu a za každou cenu.
Proč ne?
Basilej je úžasný klub, žiju v úžasné zemi, těžko se odsud odchází. To by musela přijít nabídka z bundesligy, z Anglie a ze Španělska.
A měl jste něco?
Něco prý bylo, ale vedení řeklo, že v zimě mě určitě nepustí. Dál jsem to neřešil, po ničem jsem se nepídil. Proč se tím rozptylovat, když to stejně nevyjde. Navíc tady mám smlouvu ještě na hodně dlouho, do léta 2021.
To si vás musí hodně vážit.
Novou smlouvu jsem podepsal loni ke konci sezony. Před zápasem, ve kterém jsme už mohli získat titul, to hlasatel oznámil na stadionu. Podle reakcí fanoušků snad můžu říct, že mě tu mají rádi.
Než vám kontrakt vyprší, bude vám dvaatřicet. Není už teď nejvyšší čas zamířit do věhlasnější ligy?
Jestli už není pozdě. Jestli už ten čas nevypršel.
Proč myslíte?
Za pár týdnů mi bude osmadvacet a když se podíváte na věk gólmanů, tak třeba v Anglii chytají i mladší kluci než jsem já.
Loni v létě jste se stal reprezentační jedničkou. Jak se to projevilo na vaší pozici v Basileji?
Nijak, i když to tady sledovali. Když jsem dřív cestoval na národní mužstvo, bylo jasné, že jsem dvojka, že chytá Petr. Když pak Čechíno oznámil konec, byli tady zvědaví, jestli ho nahradím já. Řešila to tady i média.
Být jedničkou v národním mužstvu znamená být víc na očích a větší naději na lukrativní angažmá. Cítíte to tak?
Teoreticky to tak být může, reprezentace by mi měla pomoct. Ale taky všichni víme, jak jsme rozjeli kvalifikaci...
Ne zrovna ideálně. Nejbližší zápas vás čeká za necelé dva měsíce v San Marinu. Už se na něj pomalu chystáte?
Od vedení reprezentace dostáváme různé zprávy, ale spíš co se týče programu při srazu atd. Ale všichni moc dobře víme, že na jaře máme dva zápasy a abychom zůstali ve hře o postup na mistrovství světa, musíme je bezpodmínečně vyhrát.
