Nechtěl jste v Anglii zůstat už natrvalo?
Taky mě to napadlo, protože děti tam prožily většinu života. Asi bych si to představit dokázal, ale pořád jsem cítil, že mě to táhne zpátky do Čech.
Jak probíhala jednání o vašem návratu do Slavie?
Dcera se dostala na česko-anglické gymnázium v Praze a tehdy jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky do Prahy. To bylo někdy v dubnu. Pak jsem se sešel s generálním ředitelem Jaromírem Šeterlem. Musel jsem hned naskočit do přípravy, čímž jsem dal sám sobě impulz, abych pokračoval v kariéře.
Dovedl jste si představit, že byste na závěr kariéry působil v jiném pražském klubu?
Slavia byla prioritou. Minulý rok jsem mluvil s Lubošem Kozlem z Dukly, který mi nabízel nějakou pozici. Ale já měl ještě možnost v Anglii. A tak k nějakým zásadním jednáním ani nedošlo. Teď jsem s nikým jiným nejednal a ani jsem nechtěl. Jsem rád, jak to všechno dopadlo.
Je to váš poslední rok v roli profesionálního fotbalisty?
To je těžké. Posledních roků už mám asi pět. Je to o tom, jak se člověk cítí. Tři nebo čtyři roky nazpátek jsem se cítil daleko hůř než teď. Zároveň musím být přínosem pro tým. Až to tak nebude, tak skončím.
Už jste se bavil s vedením Slavie, že byste v klubu zůstal i po skončení kariéry v nějaké jiné funkci?
Zatím ne. Teď jsem ještě hráč a soustředím se na tuhle roli. Někdo by možná chtěl nějakou jistotu, ale já se nechci rozhodovat, když nevím, kdy budu končit.
Takže ve smlouvě nic takového nemáte?
Ne, nic takového tam není.
Jaká bude vaše pozice v týmu?
Kamil Čontofalský začne jako brankářská jednička. Já tady budu pro případ, že by se mu něco stalo.
Takže roli dvojky berete?
Tuhle roli jsem plnil i v zahraničí. Na druhou stranu vždycky je lepší hrát. Ale věk se nedá zastavit. Jsem rád, že rady s těmi mladými kluky vůbec můžu být.
Když jste před více než osmi letech ze Slavie odcházel, nový stadion v Edenu ještě nestál. Jak se těšíte, až si na tomhle stadionu zahrajete?
Už jsem tu dvakrát chytal a bylo to nádherné. Atmosféra v Edenu je skvělá. Všichni slávisti na tenhle stadion čekali, teď ho máme, a tak bychom ho měli využít.
Do jakého týmu jste přišel? Na jaké umístění Slavia má?
Doteď jsem spíš poznával hráče, protože jsem jich spoustu neznal. U těch mladších jsem se snažil zapamatovat si jména. Taky to bylo o tom, aby se na mě nedívali jako na nějakého starého dědu. V kádru je spousta mladých, perspektivních hráčů. Do budoucna určitě budou přínosem.
Vykal vám někdo, když jste poprvé přišel do kabiny?
Ne, to ne. To bych ani nechtěl.
Koho jste vůbec znal?
Hlavně lidi z realizačního týmu. A starší hráče - Škodu, Mičolu, Kisela, Čontofalského... Nebylo to tak, že bych neznal vůbec nikoho.
Ale v minulosti jste nehrál ani s jedním z nich.
Někteří byli jen mými protihráči. Posledním spoluhráčem byl Standa Vlček, ale ten už se teď také přesunul do realizačního týmu.
Co říkáte na to, že najednou trénujete se syny svých bývalých spoluhráčů?
To je pravda. Dva dny jsem trénoval s juniorkou a potkal jsem tam mladého Řeháka a Bejbla. S jejich táty jsem hrával. To pro mě bylo takové zpestření. Čas prostě nezastavíte.
